Zahrada a Trampská Porta Kuřim 2005 (reportáž)

V sobotu a neděli 16. a 17. dubna proběhlo v kulturním domě v Kuřimi jihomoravské oblastní kolo festivalu Trampská Porta a paralelně s ním také jihomoravský Konkurs Zahrady. Vystoupila necelá třicítka kapel, z nichž některé se hlásily na oba festivaly, jiné pouze na jeden z nich. Protože pravidla Zahrady i Trampské Porty umožňují kapelám účast na předkole či konkursu i mimo jejich domovský region, došlo na jižní Moravě k paradoxní situaci. Nejlépe zahrály kapely ze Slovenska a z východních Čech.

Kdo si myslí, že se účinkující na konkursech každý rok opakují, je na omylu. Tentokrát jsem v Kuřimi napočítal pouze devět uskupení, která zkoušela štěstí i loni: Není zač, Šnek a spol., Lucrezia Borgia, Petr Hudec s Karlem Klouparem, Czaldy-Waldy Kvartet, Pocity, Na větvi, Přístav a Falešná karta. Pro nemoc se omluvili loni vcelku zajímaví Ukume. Chyběli loňští favorité jihomoravské Trampské Porty Onen svět a Na chvíli motýli, scházely jistoty typu Drivu či  Polobandu. Naopak objevil se písničkář Joseman, vrátil se Ořešák a z country tancovaček na festivaly by zřejmě chtěli zamířit Kaskadéři.

První soutěžní den začal velmi rozpačitě začátečnickým uskupením Deset pohledů, na které navázala skupina Courage se solidními písničkami, avšak velmi špatně zvládnutým zpěvem a s neúspěšným pokusem o sbory a la Klíč. Prvním osvěžením bylo sesterské duo Teze. Dívky sice v sólech ještě nemají stoprocentní jistotu, ale dvojhlasy jsou velmi slušné. Špatná nebyla ani kapela Mezitim, z jejíhož sehraného projevu byla znát zkušenost. Při první písni jsem si poznamenal "Mohli by mít šanci", avšak svůj názor jsem poopravil při druhé, výrazně slabší písni a také při poslechu některých dalších kapel.

Ani úplný průšvih, ani nic světoborného - taková byla produkce dívčího tria (původně kvarteta, avšak jedna členka nepřijela kvůli nemoci) AT Reflex. I zde mělo vystoupení sestupnou tendenci - nejlepší byla první skladba, nejhorší poslední. Křenovická Careta, která vystoupila po dívkách, představovala to nejlepší, co jsme ten den zatím v Kuřimi slyšeli. Svižný folk s prvky latiny, dobré vokály, velmi slušný standard. Nic invenčního, avšak interpretačně na úrovni. Na větvi byli o něco lepší než loni, avšak i oni nasadili první skladbou laťku poměrně vysoko a druhou písní ji shodili. Přerovský Špunt zastupoval v Kuřimi trampské kapely. Špatné to nebylo, výjimečné také ne. A pak nastoupila slovenská sestava Karpatské horké a já jsem si uvědomil, že letos má jih Moravy co dohánět. Úpravy lidových písní s akordeonem a s velmi bohatými a invenčními bicími. Prolínání žánrů až směrem k slušnému rockovému nářezu. Alternativa s prvky jazzu. Pěkná kytara. To je jen několik důvodů, proč jsem coby člen poroty dal Karpatské horké na první místo.

Břeclavská Rovnátka hrála svůj osvědčený "naivní fresh folk" s výraznou funkující basou. Nebylo to špatné, jenže hned po nich nastoupil další silný kůň ze Slovenska, košický Divozel: opět žánrově pestré (od folku přes swing až po něco jako Ta Jana z Velké Ohrady, kdyby hrála s bicími), opět aranžérsky skvělé (a to ještě skupině v Kuřimi chyběl trombón). Zatímco slovenský Divozel zpíval česky (a to velmi dobře), brněnský Czaldy-Waldy Kvartet nabídl lidové písně ze Slovenska a Podkarpatské Rusi. Dokladem toho, že je hraje zajímavě, je mimo jiné smlouva s pražským vydavatelství Black Point Music, které právě v těchto dnech Czaldy-Waldy Kvartetu vydává první album. Nicméně na pódiu má soubor ještě jisté rezervy ve zpěvu. Velký krok vpřed udělali od loňska mladí Brňané Není zač. V lepší formě jsem tuto alternativně folkovou kapelu dosud nezažil, avšak ani tentokrát to nebylo na postup. Totéž platí o jednom z překvapení prvního dne, o nové sestavě Šárky Kytnerové a dalších bývalých členů Onoho světa, nazvané Cache Cache. Sobotní večer pak zakončil Přístav, loňský vítěz Trampské Porty.

V neděli se v Kuřimi začínalo pěkně zostra se skupinou Grassův pytel (dříve The Pytel Band). Následovala sestava Tom a plno žen, která patřila k tomu nejslabšímu, co jsme za dva dny slyšeli. Rytmus nebylo úplně v pořádku a housle s flétnou se v roli melodického nástroje zbytečně zdvojovaly. To sólista Joseman předvedl jinou muziku! Jeho Stařec a moře je moc pěkná písnička a když k ní přidal ještě variaci na Andersenova Nezávislého, seděl přede mnou další z favoritů kuřimského dvoudenního klání. Řemen však neklesl ani poté, protože svitavské Do větru bych postavil na úroveň obou slovenských kapel z minulého dne. Bohužel Trampské Porty se Východočeši neúčastnili, a tak jsem jim nemohl dát své body. Na Do větru jsem ocenil opět zajímavě řešený rytmus a také hru s etno motivy.

Další zástupce trampské hudby, Falešná karta, bohužel ve třech neoslňuje tolik jako dříve ve čtyřech. Její Toulám se dál je sice už klasika, avšak ostatním písním cosi scházelo... Šnek a spol. s akordeonem, saxofonem a kontrabasem je už několik let má oblíbená kapela. Loni se mi líbili hodně, letos ještě víc. Do kapely se vrátili někteří bývalí členové ("Poznáte nás jako remasterované, reloadované Šneky," zaznělo z pódia), zvuk se posunul ještě víc k jazzu. Brněnské Pocity se swingujícím folkem nebyly špatné, k jejich textům jsem rozhodně neměl tolik výhrad jako loni. Přesto mám pocit (!), jako by z jejich projevu byla cítit zbytečná nervozita. Naopak velmi suverénně a vtipně působil Petr Hudec s "elektrickým kytaristou" Karlem Klouparem. Jejich akustický scratching při remixové verzi jedné písně byl úžasný.

Kaskadéři se mi líbili mnohem víc jako klasická country kapela. Nikdy sice nehráli nějak mimořádně dobře, ale ve svém (tancovačkovém) oboru špatní nebyli. Současný pokus o fúzi s klávesovým středním proudem je pro mne těžko stravitelný. Na druhou stranu však výkon Kaskadérů byl o něco lepší, než jsem čekal. U Lucrezie Borgie mám problém se způsobem zpěvu, což jsem popisoval v jedné své recenzi. Ani tentokrát mne kapela úplně nepřesvědčila. Standardní folk s houslemi a také bohužel s nepřesnou flétnou předvedl Ořešák, jehož lídr David Maroš oslnil publikum sólem na kontrabas. Následoval Blueband Gratis a slovenský BG Time. Tyto kapely však o postup v Trampské Portě neusilovaly, a tak jsem během jejich vystoupení s ostatními kolegy porotci rozhodoval o letošních postupujících.

Pětičlenná porota nakonec rozhodla, že do ústeckého semifinále vyšle Divozel a Karpatské horké. Na třetím místě skončilo duo Hudec-Kloupar a na čtvrtém Joseman. Moje osobní pořadí mimochodem bylo Karpatské horké, Divozel, Joseman a Hudec-Kloupar. Koho pozve Michal Jupp Konečný do Náměště na Hané a na další své festivaly, se dozvíte ze stránky www.folkcountry.cz.