Zahrada 2003 (reportáž z festivalu)

Zahradu vnímám jako takový veletrh folkové a příbuzné hudby. Po tři dny se na poměrně malé ploše vyskytují interpreti, vydavatelé, organizátoři, novináři a fanoušci tohoto žánru v tak vysoké koncentraci jako nikdy jindy po celý rok. Zahrada se letos konala celkově počtrnácté, z toho pošesté v Náměšti na Hané. Stejně jako loni se hrálo v amfiteátru, u kapličky, na dvoře radnice, na zámku a občas také někde jinde.

V pátek 4. července jsem se rozhodl, že celé odpoledne a večer setrvám na hlavní scéně, tedy v amfiteátru. Ve 13 h začala první část soutěže kapel o Krtečky. Na pódiu se vystřídalo několik velmi kvalitních uskupení (Alešanka, Směr Jih, Koňaboj, Poloband, Bůhví, Šnek a spol., Hluboké nedorozumění, Jauvajs atd.) a já jsem si letos ani netroufal odhadovat, kdo z nich bude mít u diváků úspěch. Večerní program zahájila po 18. hodině vokální skupina Exfanta z jihočeské Kaplice, jeden z loňských držitelů divácké ceny. Po ní vystoupili například Michal Prokop s Lubošem Andrštem a Janem Hrubým (Prokop, který byl na Zahradě poprvé, nabídl publiku své velké hity jako Bitva o Karlův most nebo Blues o spolykaných slovech, ovšem v řádně protažených koncertních verzích), dále Hop trop (po delší době na Zahradě), Spirituál kvintet (který se obvykle podobným velkým akcím vyhýbá), Vladimír Mišík (naopak stálice tohoto festivalu) nebo trio Redl-Janoušek-Lenk, které pomalu připravuje třetí společné album. Během zvučení kapel se na forbíně před oponou střídali mladí písničkáři a komornější uskupení jako například Vílí kvil Karoliny Kamberské (ex-Sestry Steinovy). Na večerní přehlídku hvězd i nadějí navázalo společné zpívání Než vstanou ptáci. Z pátečního programu na dalších scénách stojí za zmínku koncert vydavatelství Ji-Ho Music a Casey nebo recitály písničkářů.

V sobotu 5. července jsem se rozhodl, že postupně obejdu všechny scény. Začal jsem v 11 h u kapličky, kde měly své recitály kapely Alešanka, Šnek a spol., Bůhví a Poloband. Přes pořádně našlapaný bluegrassový zámek (kam jsem jen nahlédl během hraní plzeňského Grasscocktailu) jsem přeběhl ke kostelu svaté Kunhuty, kde se od 14 h konala další tradiční součást Zahrady. Namísto zavádějícího názvu Křesťanký folk se tentokrát koncert v kostele jmenoval poetičtěji Muzikanti svaté Kunhutě. Vystoupila zde pražská vokální formace True Harmony (s několika spirituály a s ponděkud nevhodně vybranou písní Johna Lennona), dále v programu neuvedený Jiří Smrž (pro mě bylo jeho vystoupení v kostele vrcholem festivalu), polský dívčí sbor Ziarenko, Slávek Klecandr, Eva Henychová, Mošny a Pětník. V kostele jsem nezůstal dokonce, protože jsem chtěl stihnout co největší část scény Indies Records, která se odehrávala ve stejné době na radnici. Z recitálu Nohabandu jsem bohužel stihl jen závěr, úplně jsem propásl Disneyband. Poslechl jsem si své oblíbené romské Terne čhave, pobavil jsem se při vystoupení Jiřího Dědečka, trochu mě zklamal Jan Zubrickyj (z desky se mi jeho dost intimní tvorba poslouchá lépe než v plenéru). Při Marace jsem odcházel do amfiteátru, takže závěrečné (prý hodně nadějné a zajímavé) Docuku jsem už neslyšel.

Ze sobotního večera jsem si nechtěl ujít skupinu Klec a především Traband Jardy Svobody. Skupina Neřež hrála v novém složení, nabídla své staré hity i novou skvělou píseň o "Honzovi toulavém", který jezdí v bavoráku a je třikrát (nebo kolikrát?) ženatej... Divácky nejatraktivnější částí programu byla předem avízovaná svatba dvou folkových osobností. Přes utajování mnozí návštěvníci (včetně mne) dopředu uhodli, že půjde o Jindřišku Petrákovou a Honzu Brože ze skupin Devítka a Žalman a spol. Do svatebního se oblékali za oponou, zatímco zpíval Žalman svou "Kdyby tady byla takovou panenku". Honza a Jindřiška si, po zřejmě nechtěně vtipném projevu paní starostky (která několikrát citovala Johna Lennona, asi coby autoritu manželského soužití), opravdu řekli své Ano a poté zazpívali ve svatebních šatech. Z večerního programu už jen telegraficky: Jablkoň, Robert Křesťan s akustickou kapelou, Cop, Fleret a písničkáři na forbíně.

V neděli jsem přiběhl po dopolední mši na scénu Kaplička až kolem půl dvanácté. Končil Vltavín a začínala hrát tachovská Nová tvář, která koncertně zní mnohem hutněji než na desce Ve znamení ryb. V bloku severo- a západo- českých skupin pokračovaly formace Neboysa a Zdarr, další dvě kapely (Basama s fousama a Potíže) jsem už neslyšel. Odpoledne jsem musel volit například mezi soutěží písničkářů o Krtečky, mezi koncertem Jana Matěje Raka v náměšťském kostele (který nebyl součástí programu Zahrady) nebo mezi recitály na zámku. Nakonec jsem se přesunul do amfiteátru, kde už ve 14 h začínal třetí festivalový "večer". Během odpoledne a večera zde hrály například kapely Madalen, Ginevra, Bluesberry (ti představili novou desku a zpěvník), Happy To Meet (taktéž s novou deskou), Jumping Drums (i oni měli nové album), Poupata, Devítka (s novomanželi Brožovými v čele a s několika málo ukázkami z nového alba), Hradišťan a úplně na závěr Nezmaři. Během nedělního večera se na pódiu také udílela různá. Cenu InternetFOLKu za autorskou tvorbu dostalo zasloženě liberecké duo Disneyband (návrhy některých redaktorů, aby cenu dostal "pravý nafukovací kozel" stojící vedle pódia, neprošly). Divácké Krtečky si odnesly skupiny Koňaboj z Vyškova, Jauvajs z Prahy a Modrá kref z Pardubic. Písničkářského Krtečka získalo duo Žamboši ze Vsetína a cenu od pořadatelského štábu dostala mostecká skupina Zdarr (v divácké soutěži skončila na 11. místě z 27 soutěžících kapel).

Soutěž o Krtečky byla mimochodem letos mimořádně dobře obsazená, a tak se i u dna tabulky ocitlo několik výtečných kapel. U diváků například úplně propadl Poloband, loňský vítěz Mohelnického dostavníku (25. místo). Nedařilo se ani Alešance, letošnímu vítězi Moravského vrabce (24. místo). A prudký pád zaznamenal blanenský Šnek a spol. (loni 6. místo, letos až 23. příčka). Naopak výborně zabodovala například slovenská Bobova diéta, která se v silné konkurenci umístila na 8. příčce.

Jak už jsem psal, největším zážitkem pro mne letos byl recitálek Jiřího Smrže v kostele. Z dalších festivalových radostí bych uvedu například vystoupení skupiny Neboysa, Hradišťanu, Michala Prokopa, Trabandu, Devítky, bezprostřední hraní Žambochů při udělování Krtečků a skvělý a přesvědčivý výkon Koňaboje, mého osobního objevu letošní sezóny. A nějaké zklamání? Vílí kvil Karoliny Kamberské mě zatím nechytl u srdce tolik jako Sestry Steinovy, ale přikládám vinu tomu, že jsem viděl pouze kratičké vystoupení před oponou a ne celý recitál.