Vojta Kiďák Tomáško: Hádej, kdo tě má rád (recenze)

Vojta Kiďák Tomáško patří bezesporu k legendám českého folku. Jeho Toulavej, Časačů bavlny bál nebo Šlapací mlýn právem zlidověly a za pozornost stojí i mnohé jeho novější písně jako Svět se zbláznil, Úhorná nebo Hvězdopad. Vojta pravidelně zasedá v porotách důležitých soutěží (donedávna Mohelnický dostavník, aktuálně například finále Porty) a i když jeho recitály možná netáhnou tak jako před třemi desítkami let, stále má co říct a stále přichází s novými písničkami.

Jeho tvorba je dlouhodobě rozkročena mezi dvěma póly: na jedné straně písně vážné, romantické, na straně druhé pokusy o humor. I když skladby z první skupiny v některých případech sklouzávají ke kýči a jedna druhé jsou často melodicky i náladou podobné, dávám jim jednoznačně přednost před těmi druhými. A platí to i na novém albu: když Vojta v Kolínské vrchovině zapěje o bolesti břicha a touze ulevit si, nebaví mě to a říkám si, jestli to má po tolika letech na scéně zapotřebí. Mám z toho podobné pocity, jako když se dívám v bookletu na fotografii stylizovaného Kiďáka s „moravským“ čepečkem u sudu s vínem. Nepřipadá mi to vtipné o nic víc než Kiďák v teplákách na jiné fotografii. „Tohle ale vůbec není k smíchu,“ zpívá mimochodem Tomáško ve zmíněné písni.

Naštěstí nové album podobných pokusů o humor příliš mnoho nepřináší. Častější jsou obecná témata jako láska (ne vždy opětovaná – například v „nedvědovsko-lenkovské“ písni Láska jde…), vztah rodičů a dětí (Zatím co spíš), toulání (Jít), případně trocha neškodného moralizování (Hlava nad vodou). Obecného je zde možná příliš, chybí více konkrétních příběhů a originálních poetických obrazů, které bylo možné najít na minulých albech Náklaďák do L.A., Hvězdopad nebo Srpnové trávy.

Zatímco po textové stránce je album Hádej kdo tě má rád méně výrazné (čest výjimkám, jako jsou Poslední z Římanů, Strážce z vesmíru a především Tyrkysové vody se středoasijskou inspirací), aranže jsou tentokrát až překvapivě pestré. Záběr desky sahá od trampských písní a akustického folku přes folkrock až po náznaky rokenrolu (Hlava nad vodou). Zajímavé je například střídmé zapojení saxofonu, zatímco bicí svou pravidelností na některých místech rozbíjejí plynulost písně, a tím jí škodí (Sáře). A když poslouchám jinak pěknou píseň Poslední z Římanů, představuji si, jak (lépe) by zněla bez téměř popového doprovodu.

Závěr? Je to možná můj osobní problém, ale Vojtovi věřím především klidné písně typu Ještě je čas. Vůbec mi nevadí, že znějí možná až příliš romanticky – Kiďákův hlas budu mít s romantickými polohami spojený navždy a v kombinaci se střídmými aranžemi mu to sluší. Současně však musím uznat, že svižnější, do dixielandu laděná, píseň K čemu ty slzy patří na albu také k těm nejlepším. Jedná se přesně o tu polohu, kdy jinak vážný písničkář dokáže zpívat s nadhledem a přitom nikoli trapně. I díky této písni album zdaleka nezní tak šedivě a nenápadně, jak se to možná zdá na první poslech. A i když Vojta Kiďák Tomáško v minulosti natočil výraznější desky (Hvězdopad nebo první disk dvojalba Srpnové trávy), i na novince najdeme silné momenty.

Rok vydání: 2011
Vydavatel: AVIK
Žánr: folk
Celkový čas: 42:38