Vojta K. Tomáško: Sprnové trávy (recenze 2CD)

Vojta Kiďák Tomáško si k šedesátým narozeninám nadělil dvojalbum. První disk přináší dosud nevydané písně s vážnější tematikou, druhé CD obsahuje především legrácky, které posluchači znají už léta z Kiďákových koncertů, avšak které se zatím na albu také neobjevily. Jde tedy vlastně o dvojí bilancování. To druhé, zamýšlené jako vtipné, je paradoxně smutnější.

Soustřeďme se však na první disk, protože kvůli němu má smysl si Srpnové trávy poslechnout poprvé i opakovaně. Jestliže mě album Náklaďák do L. A. před pěti lety zaujalo bohatými aranžemi, tentokrát se žádné velké překvapení nekoná. Naopak, po prvních tónech většiny písní tušíte, jak bude melodie pokračovat, kdy začne zpěv a jak se bude skladba dále vyvíjet. To platí například o Možná to Pán Bůh tak chtěl, Nevzpomínej ve zlým, Na to lásko neodpovím a řadě dalších. Vedle ústřední dvojice (Kiďák a jeho dlouholetý parťák Ríša Melichar, jehož aranže kytar velmi oceňuji) v jednotlivých písních účinkují Přemek Haas (bicí, baskytara a další nástroje), Romana Tomášková (baskytara), Michal Šindelář (bicí, perkuse) a několik dalších muzikantů, avšak všichni v první řadě slouží celku a nijak zvlášť nevybočují z řady. Výsledkem je kompaktní celek, který příjemně plyne – tedy pokud vám nevadí klidná tempa. To samozřejmě neznamená, že by všech sedmnáct písní bylo čistě akustických a pomalých. V Nejsi taková objevíte náznaky latiny (snad inspirace Gipsy Kings?), několikrát si kapela zaswinguje (Co můžeš mít, Vesnický chasník) ale celkově je albu bližší bluesová nálada (Zrcadlo, Další ráno se slovy „smutnější než Kainarovo blues“).

Zatímco hudba je tedy předvídatelná, v textech nás Vojta Tomáško překvapuje mnohem víc. Záměrně jsem tentokrát vynechal jeho trampskou přezdívku, protože Srpnové trávy jsou – pokud jde o slova – jeho nejméně trampským albem (jednou z výjimek je Tenkrát v podání Ríši Melichara). Pokud v písni Nejsi taková zpěvák jen tak mimoděk zvolá „Tajemná jako stočtrnáctá súra Koránu“, není to jen pokus o originální rým. Stá čtrnáctá súra, kterou posvátná kniha muslimů končí, hovoří o ochraně „Boha lidí před zlem našeptavače pokradmého“. A Tomáško jako by po takové ochraně v řadě svých písní volal. Duchovní témata se explicitně objevují i v dalších písních. V titulních Srpnových travách hraje zásadní roli píseň Ave Maria, ve Svět se zbláznil sledujeme nejen trpícího Krista, ale i symbolicky se kývající betlémskou hvězdu. A jinde autor použije aspoň obraz Armagedonu nebo andělů a zpovědnice (Andělé stárnou), když hovoří o lásce. Je zřejmé, že tramp Kiďák o nadpozemských věcech přemýšlí, že se jimi zabývá a především že se mu s nimi daří v textech pracovat.

Za pozornost stojí i některé formální detaily. Vedle méně obvyklých přirovnání a obrazů (už zmíněný Armagedon nebo súra koránu) je to například rým strachem/drachem. Bohužel jinde si Vojta reputaci kazí: například místo „flamenco“ zpívá „flamengo“ (Nejsi taková) nebo nedokonale rýmuje tanci/tkalci (Srpnové trávy).

Jestliže je první část dvojalba především po textové stránce nadprůměrná, druhý disk považuji za omyl. Při jeho poslechu totiž padáme z nebeských sfér do světa zabíjaček, chlapů s druhou mízou a „silných“ mužů, kteří se musí omlouvat, když si místo oblíbeného drinku nelijí jablečný mošt. Velkej rum, zesměšněná tchyně, spodní prádlo od Vietnamců, sádrový trpaslík a další atributy hospodské kultury a pivního humoru se střídají v takové intenzitě, že člověk žasne. Je to sice poučné (mohu se modlit, abych nedopadl jako muž popisovaný v Druhé míze, nebo na sebe mohu být hrdý, že ve mně Vietnamci nevyvolávají negativní konotace), ale k umění to má hodně daleko a ještě to trhá uši gramatickými patvary typu „Vaším zjevem způsobíte“ (místo „svým“). Za klíčovou považuji píseň Odpadní, ve které úředníci hrdinovi vytýkají, že netřídí odpad. Vojto, to první CD je velmi slušné. Je dobře, že jsi písničky roztřídil, ale po roztřídění se odpad vyhazuje.

(Článek vznikl pro časopis Folk & country.)

Rok vydání: 2007
Vydavatel: Avik
Žánr: folk
Celkový čas: 47:34 + 28:25