Vítězové Zahrady 2000 a 2001 ve Slyšte, lidé!

Pořad zahájíme se skupinou Kvokál, u které jsme se podrobně zastavili už minule v souvislosti s jejím druhým místem z roku 1999. O rok později se pražská kapela přihlásila do Konkursu Zahrady znovu, opět přesvědčila dramaturga a tentokrát se líbila ještě většímu počtu diváků. Kvokál tedy na Zahradě 2000 zvítězil.

Na druhém místě skončila na Zahradě 2000 skupina Benedikta z Karviné. Původně hrála folkrockové úpravy lidových písní, avšak později se její styl výrazně změnil. Dnes tvoří jádro jejího repertoáru autorské skladby Jaryna Janka a jedná se spíše o rockovou kapelu s přesahy k world music, alternativě, jazzu nebo folku. V roce 2006 jedna ze zakladatelek Benedikty Petra Janková odpovídala na otázku, zda je pro ně Zahrada vůbec ještě zajímavá: „Vyhledáváme takové festivaly, kde Benedikta někoho zajímá. A věřím, že Zahrada mezi ně taky patří.“

Na třetím místě v roce 2000 skončila kapela Svítání, která vznikla kdysi dávno na půdě Proglasu. Základ sestavy tvoří kapelník Jiří Fadrný a jeho žena, violoncellistka Terezka, rozená Pekárková. I brněnské Svítání prošlo stylovými proměnami – zatímco na Zahradě se v roce 2000 představilo jako čistě folková kapela s důrazem na vokální složku, později jeho zvuk inklinoval spíše k folkrocku.

Dramatickou historii provázenou změnami sestav a stylu má za sebou i další brněnská kapela Cymbelín, která na Zahradě v roce 2000 skončila u diváků na 11. místě, avšak získala cenu od pořadatelského štábu. Kapelník Tomáš Šenkyřík vzpomíná: „Měli jsme samozřejmě radost, že nás někdo ocenil. Protože po tom vystoupení na obřím pódiu, kdy hledíte do ještě většího amfiteátru, máte pocity všelijaké – zvláště u takové komorní hudby, jakou Cymbelín hraje…“ Cymbelín si pod svá křídla vzalo brněnské vydavatelství Indies, které skupině už v roce 1999 vydalo první a poté ještě dvě další alba. Cymbelín rád vyhledával žánrově otevřené scény a sám inklinoval od akustického folku ovlivněného lidovou hudbu k mnohem barevnější hudbě na pomezí folku, rocku, popu a jazzu. Vystudovaný muzikolog Šenkyřík totiž škatulku folk chápe velmi široce. I v čele Cymbelínu dlouho stáli manželé – Tomáš a Kristýna Šenkyříkovi. Po jejich rozchodu ve skupině krátce působila jako zpěvačka Vladimíra Krčková a po jejím odchodu do Prahy Cymbelín přestal koncertovat. Podle posledních informací dávají Tomáš Šenkyřík a jeho kolega z původní sestavy Pavel Rajmic dohromady nový Cymbelín.

Ceny štábu byly v roce 2000 dvě – tu druhou si odvážela instrumentální formace KK Band v čele s klavíristou Zdeňkem Králem a hráčem na mandolínu Martinem Krajíčkem. U obou hudebníků šlo pouze o jeden z mnoha jejich projektů. Zdeněk Král na úspěch vzpomíná: „Bylo nám v té době kolem pětadvaceti, a tak jsme se z ceny radovali jako malé děti, ale na počet koncertů nebo posluchačů na nich to v budoucnu nemělo absolutně žádný vliv. Mohli jsme si příští rok opět zahrát na Zahradě. Ale jinak na žádného pořadatele tato cena neudělala nejmenší dojem.“ Zdeněk Král se v současné době věnuje například scénické hudbě a především své aktuální kapela Minach spolu s šansoniérkou a herečkou Marianou Chmelařovou.

V roce 2001 v diváckém hlasování zvítězila skupina Ginevra z Příbrami. Její kapelník Vašek Plecitý vzpomíná: „S pojmem Zahrada jsme se prvně setkali v roce 1999, krátce po našem vzniku. Tehdy jsme měli chuť si zahrát i někde jinde než v Příbrami nebo ve zkušebně, a tak jsme poslali přihlášku na Konkurs do Bohnic. Odtud se nám ozval Pavel Rada až za hodně dlouho s omluvou, že naši přihlášku našel v organizačním zmatku pozdě – až po Konkursu. Hodili jsme to za hlavu, šli do studia natočit prvních pět písní, demáček poslali do Konkursu další rok a čekali, jestli to tentokrát vyjde. A vyšlo! Nejenže se neztratil, ale Michal Jupp Konečný nás pozval na Zahradu i na Folkovou Růži.“ Tehdy Příbramští skončili hned napoprvé čtvrtí a dostali jako dárek 10 nahrávacích dnů v AV studiu ve Vyšším Brodě.

V roce 2001 se na Zahradě draly do popředí kapely žánru world music. Jednou z nich byli romští Terne Čhave, kteří tehdy skončili druzí a kteří od zahradního úspěchu také ušli velký kus cesty. Skupina, kterou dříve charakterizoval souzvuk několika akustických kytar ve stylu francouzských Gipsy Kings, našla v roce 2008 novou tvář. Na svém třetím albu More, Love! poprvé používá elektrické kytary, hodně pracuje se samply a elektronickou hudbou.

Na třetím místě skončil na Zahradě 2001 vokální Pětník z Prahy. Kapelník Honza Hučín vzpomíná: „Zařazení do soutěže jsme brali jako nezasloužené. Byli jsme vyjukanci, kteří ještě neumějí pořádně pracovat s mikrofonem. Hlavně neskončit poslední, říkal jsem si. Když nám začaly pršet hlasy už při naší druhé písničce, snil jsem o místě v první desítce. Že naprší až třetí příčka, byla jedinečná a neopakovatelná shoda okolností. Objektivně jsme tehdy určitě nebyli mimořádně dobří, jen jsme se prostě nějak trefili.“ A k čemu Krtek Pětníku posloužil? „Krteček pro nás samozřejmě znamenal vystoupení na příští Zahradě, ale hlavně nám zvedl sebevědomí,“ říká Hučín, „no a byl pro nás i motivací – chtěli jsme dokázat, že jsme si ho zasloužili. Takže jsme přestáli různé změny sestav a přírůstky do rodin, začali dělat složitější repertoár, zapracovali na technice zpěvu, nechali se inspirovat jinými acapelovými skupinami.“ Kapela vydala v roce 2004 své první a dosud jediné album V botách snů. V současné době se Pětník nachází opět na křižovatce, způsobené dalšími odchody členů a vytížeností pevného jádra. Další oficiální album se tedy zatím nerýsuje, nicméně o nějaké demonahrávce se současnou kapelou skupina přemýšlí.

Jednu ze dvou cen štábu v roce 2001 získala pražská skupina Chesed, která se věnovala židovské hudbě. V diváckém hlasování se sice umístila až na 12. místě, ale pořadatelský štáb její přístup k tradici ohodnotil.

Vedle Chesedu ocenil štáb také folkrockové Pexeso z Břestku u Uherského Hradiště. V dosavadní historii ceny Krtek jde mimochodem o vítěze, který pocházel z nejmenší obce. V čele dnes už neexistující skupiny stála Leona Valentová.

V roce 2001 se na Zahradě poprvé udělovala zvláštní cena pro písničkáře. Její držitelkou se stala Žofie Kabelková, která už v té době byla vítězkou Folkového kvítku a Brány a držitelkou Porty z roku 2000. Krteček byl tedy logickým vyústěním příběhu, který však ještě nebyl u konce. Následovalo v roce 2003 debutové album Žiju u Indies Records a o dva roky později CD projektu Panoptikum, skupiny, kterou dala Žofka dohromady s kolegy Ivo Cicvárkem a Marcelem Křížem.