Tranzan: Příběhy o životě, smrti a o tom, co je mezi tím (recenze)

Brněnská skupina Tranzan vznikla transformací z kapely Model Bazaar. Kytaristu Jana Řeřuchu, který odešel do projektu IAN, vystřídal pianista Ondřej Strouhal. Ostatní členové – kytarista a zpěvák Radek Malý, violoncellistka Soňa Malá, baskytarista Jakub Šimáně a bubeník Pospe – zůstali. Přestože šlo o pouhou výměnu jednoho člena (a jednoho nástroje), změna názvu je na místě. Zatímco Model Bazaar měl anglické texty, Tranzan se orientuje na slova v češtině a jasné a srozumitelné poselství je jeho devízou. Jde vlastně o monotematickou nebo koncepční kapelu – pod dlouhým názvem alba Příběhy o životě, smrti a o tom, co je mezi tím se totiž skrývá pásmo ekologicky laděných písní. Více než o laciné „agitky“ však jde o poetické příběhy a písně plné silných obratů, které doufám osloví i posluchače, který zatím nedokáže rozlišit modrý kontejner od žlutého.

Písně Radka Malého (právě on je totiž ústředním autorem kapely) sice mají jasné textové poselství, ale jejich síla zároveň spočívá v silných melodiích a v zajímavých aranžích – což už je pochopitelně zásluha celé kapely. Téměř hodinové album zahajuje píseň Hura, kterou v bookletu uvádí trochu podivná průpovídka („Milý Hura udělal vše, co mu příručka přechodu z města na venkov radila, ovšem kýžený klid nenašel…“). Samotná píseň však začíná jasně zapamatovatelným melodickým motivem a textem, který přímo nutí k dalšímu poslechu a k odhalení pokračování: „Já jsem ten nejmužnější muž / Na střeše světa sedím rád / V hrdle mám skrytý ostrý nůž / Okolo srdce silný drát“.

Pokračování lze vnímat v několika rovinách. Buď co píseň, to příběh, nebo lze sledovat celé album jako jedno hudební a textové kontinuum, přičemž pomocným vodítkem jsou právě útržky příběhů či vysvětlující glosy v bookletu. Dozvíme se například, že ráj „podle Tranzana nastane, když se otevřou všechny šuplíky světa“, nebo že „naše činy jsou jako kruhy na vodní hladině, prosté objetí se šíří pomalu, ale daleko“. Tematický záběr Tranzana sahá od zdánlivě obyčejné práce v zahradě přes „čirou radost ze života“ při jízdě na kole až po inspiraci lidmi na ostrově, kterým „oheň ještě hoří, dává jim víru a řád“. Ne všechny texty jsou stejně silné a místy se autorovi nedaří vyhnout drobným zábleskům naivity, ale v rámci celku to dobře vyvažuje už zmíněná aranžérská pestrost a síla melodií.

Písně většinou stojí na silné harmonické složce – kytara i klavír jsou pro celkový zvuk kapely určující. Jenže minimálně stejně zásadní je škála výrazových prostředků, které dokáže na ploše alba nabídnout bubeník Pospe (viz například Víra v Šuplík nebo odlehčená „latinská“ hra v Otáčej se, koluj!). Basista Kuba Šimáně i violoncellistka Soňa Malá pak pěkně dokreslují atmosféru jednotlivých písní (např. Vzhůru dnem). Velmi důležitým nástrojem je pak také samotný zpěv Radka Malého. Třebaže je u Tranzana smysl textů zásadní, chválím i barvu hlasu a dobře zvládnutou práci s délkami samohlásek.

Mnohé písně na albu stojí nejen na výrazných melodických pasážích, ale i na textových sloganech. Proti překvapivým a originálním obratům jako „Kdyby všechna hovna světa neodtekla do moří“ stojí lehce úsměvné „Jedeme krásně, ceníme dásně“ nebo vyprázdněné „Beze mne jsi prázdný grál“. Celkově však převládají texty řemeslně dobře zvládnuté a s hlavou a patou, které má smysl poslouchat opakovaně a přemýšlet nad nimi. Když pak Radek Malý překvapí originální slovní hříčkou (Vlas tence zní, Dojímavá), je to další výrazný bod k dobru.

Tranzan v roce 2015 zvítězil v soutěži Houpací kůň na festivalu Okolo Třeboně. Nyní natočil album, které sice neobsahuje patnáct stejně silných písní, ale jako celek patří k tomu nejlepšímu, co v roce 2016 na naší folkové scéně vzniklo.

Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2016
Žánr: folkrock
Celkový čas: 57:04

www.tranzan.cz

Článek vznikl pro server Brno – město hudby