Tereza Richtrová – koncert ze studia Proglasu

Tereza Richtrová měla touhu napsat vlastní písně a vydat vlastní desku už od mládí, dlouho jí však chyběla odvaha. V hereckých rolích se podle svých slov mohla částečně schovat za postavu, zatímco v autorských písních vychází z vlastních autentických zážitků. Přestože je taková tvorba zranitelnější, reakce posluchačů ji utvrzují v tom, že se vydala správným směrem.

O hlasu Richtrová mluví jako o křehkém nástroji, který odráží tělesný i psychický stav člověka a vyžaduje péči i trénink. Odmítá však ostré rozdělování zpěvu na klasický a neklasický a je přesvědčena, že zpívat může každý. Zpěv vnímá jako přirozený, potřebný a do jisté míry léčivý způsob, jak vyjádřit radost, smutek i další emoce. 

Její texty vznikaly v průběhu mnoha let a zachycují především obrazy míst, vzpomínky, emoce a atmosféru určitých okamžiků. Důležitou roli v nich hraje příroda i roční období. K obzvlášť blízkým místům patří krajina Podyjí, o níž dlouho přemýšlela, než ji proměnila v písně. Jednotlivé skladby pro ni nejsou přesnými dokumenty událostí, ale spíše pásmy detailů, které společně vytvářejí osobní obraz.