Szidi Tobias: Ať se dobré děje (recenze CD)

Bývá nespravedlivé psát o výrazném zpěvákovi nebo zpěvačce jako o pokračovateli či nástupci někoho slavnějšího. Můžeme debatovat o tom, zda více pokulhává přirovnání Ladi Kerndla k Franku Sinatrovi či Tomáše Kluse ke Karlu Krylovi. A řekneme-li, že slovenská šansoniérka Szidi Tobias obsadila „díru na trhu“, která se na scéně vytvořila poté, co se z aktivního uměleckého života stáhla Hana Hegerová, je to také nespravedlivé. Ano, paní Szidi také zpívá z velké části česky, i ona spolupracovala s textařem Michalem Horáčkem (i když zdaleka ne tak intenzivně jako Hana Hegerová), i její alt zní důvěryhodně, i ona dokáže z každé písně udělat malé drama, i ona má štěstí na dobré spolupracující autory. Jenže Szidi Tobias jednak žádnou „díru“ nezaplnila už proto, že na scéně není žádný nováčkem. Zpívala už v první polovině 90. let na soundtracku k Fontáně pre Zuzanu, poté v muzikálu Cyrano z predmestia a v roce 2001 jí vyšlo první sólové album Divý mak. A za druhé: Svým chraplavým hlasem a způsobem, jakým do něj vkládá své pocity (ať už skutečné, nebo hrané), připomíná možná víc Idu Kelarovou než Hanu Hegerovou… Jenže to už jsme opět u přirovnání, které je nutně zjednodušující a nepřesné.

Nové album Sidónie Tobiášové (jak zní zpěvaččino původní jméno) je částečně vánoční, částečně zimní, především však nadčasové. Necítím tím pádem jako problém, že české turné na jeho propagaci interpretka uspořádala kolem Velikonoc. S vánoční atmosférou však báječně ladí klasicizující aranže, které slyšíme hned v úvodní sedmiminutové písni Andělé (smyčce i dechy) nebo v titulní Ať se dobré děje, ve které smyčcový orchestr i melodie meziher záměrně připomínají orchestrální verze známých koled.

V kontrastu k těmto bohatě aranžovaným skladbám stojí komornější – ale o nic méně silné – písně jako například Zimní noci s akordeonem. Oživením je přiznaná inspirace romskou hudbou ve svižné „umělé koledě“ Tabák, pilka nebo nečekaná proměna písně Já bdím, která se z komorního šansonu zvrhne v ryčný šraml. Přestože všechny orchestry, akordeony, šramly nebo využívání hlasu coby hudebního nástroje (zpěv beze slov v šestiminutové písni V domě) jsou na albu důležité, hlavním nástrojem zůstává vedle zpěvu klidný klavír Milana Vyskočka Vyskočániho, který například písni Zimní noci dodává úžasnou atmosféru.

Vedle Vyskočániho hudby, po melodické stránce umírněně pestré a aranžérsky bohaté, stojí za pozornost i texty. Na albu se zcela přirozeně střídá a prolíná čeština se slovenštinou, a to někdy i během jedné písně (užití slovenského slova „okamih“ v českém textu V domě; v bookletu je mimochodem uvedeno české „okamžik“). Prakticky výhradním autorem slov (s výjimkou Tiché noci) je Peter Lipovský, se kterým zpěvačka spolupracuje od svého prvního alba. Jeho doménou je náznaková epika, tedy momenty, kdy děj písně posouvají do detailů vykreslené originální obraty jako „ve spěchu si mažu rtěnku“ nebo „je slyšet med, jak cukernatí“. Vánoční téma je na albu přítomné v Tiché noci a dále více či méně explicitně v několika dalších písních (Tabák, pilka, Já bdím). Vícekrát se objeví téma sice nevánoční, ale zimní (V domě, V listí) a snad jen píseň o rozdělení mezi dva břehy (Brehy) se zimou ani s Vánocemi vůbec nesouvisí.

Platí však, že díky zajímavým aranžím a neotřelým obratům v textech i díky tomu, že se zpěvaččin hlas opravdu dobře poslouchá, je album Ať se dobré děje nadčasové. Vždyť například citlivý cimbál Marcela Comendanta dělá z Tiché noci jednu z nejlepších úprav této notoricky známé písně, jaké u nás v poslední době vyšly.

Rok vydání: 2011
Vydavatel: Michal Hrubý, Studio DVA
Žánr: šansony
Celkový čas: 46:03