Strašlivá podívaná: Tady a teď (recenze CD)

Páté album plzeňské skupiny Strašlivá podívaná se jmenuje Tady a teď. Název ovšem klame – písně pokrývají časový úsek od dávné minulosti po úvahy o budoucnu a jejich děj se odehrává na obrovském území od Plzně přes Jeruzalém až po asijské stepi. Historická témata s přesahem do současnosti a paralelní důraz na plzeňský lokální patriotismus a na exotické dálky – to vše k tvorbě Petra Merxbauera neodmyslitelně patří. Vůbec tedy nepřekvapí, když je podobně koncipována i sbírka nových písní. Navíc ono „nových“ je třeba brát s rezervou. Album Tady a teď totiž obsahuje nejen novinky, ale také například jednu skladbu z roku 1996 (Lovecká vášeň), která se objevila už na debutovém albu Krajina mého srdce (2000).

Pro fanoušky Strašlivé podívané a jejího historizujícího folku je nové album sázkou na jistotu – se všemi klady i zápory. Petr Merxbauer dokáže složit silnou a snadno zapamatovatelnou melodii, i když je jako autor po těch mnoha letech trochu předvídatelný (například v písni Tataři slyším ozvuky předchozí tvorby kapely). Umí napsat text, který má hlavu a patu, navíc často na neoposlouchané téma. Za zdařilejší však tentokrát pokládám písně s obecnější platností, například Zimu, kombinaci přírodní lyriky s náznak příběhu umístěného v bezčasí. Naopak texty o konkrétních historických osobnostech nebo událostech (Petr Vok, Bílá hora) jsou místy zbytečně moc upovídané, aniž by přinášely něco výrazně nového. V tomto ohledu musím vyzdvihnout Křižáky, příběh, ve kterém se podařilo nádherně skloubit osobní výpověď (ono „tady a teď“) s konfliktem, který trval po staletí a přinesl podobných tragédií a ztrát bezpočet. Příznačné přitom je, že Merxbauerovi Křižáci nabízejí v poslední sloce průhled do budoucnosti („Teď se dívám, jak jde po dvoře můj syn“). Podobné téma střídání generací rezonuje v písni Jeruzalém („Znát, znát jednou znát, co o mně řeknou děti mých dětí“), v úvodní filosofující Tady a teď („Koloběh života ještě několikrát?“) a trochu jinak i ve skladbě Vlci, inspirované předkřesťanským pohledem na svět („Má duše odlétla zase o život dál“). Mimochodem téma vlků se explicitně objevuje ještě v závěrečné písni Zima, ale smečky nejrůznějších druhů (zvířat i „divokých“ lidí) vnímáme i v dalších písních (Tatři, Lovecká vášeň).

Pokud jde o interpretaci, mohu jen opakovat, co jsem psal v recenzi třetího alba Strašlivé podívané Čarovné bylinky (2005). Kladem jsou ženské vokály, naopak spíše slabším článkem je kapelníkův zpěv – ani tentokrát se technicky nepodařilo potlačit jeho výrazné sykavky. Důležitou roli v instrumentální složce hrají melodické nástroje – housle a především hoboj. Na druhou stranu je téměř škoda, že při jeho využití ve většině písní po poslechu celého alba zvuk hoboje zevšední. Ostatně patnáct skladeb v celkové délce 50 minut se v tomto případě jeví jako příliš mnoho. Některá témata, tempa, výrazy zpěvu se opakují a při jedenácté, dvanácté písni posluchač ztrácí pozornost. I proto doporučuji poslouchat skladby v náhodném pořadí, protože některé z nejlepších písní alba se skrývají na jeho konci. Vedle už zmíněné Zimy je to i závěrečná Buďte mi pláštěm, nejen pěkně zazpívaná, ale obsahující jeden z nejoriginálnější textových obratů v tvorbě kapely („Pavouci oči pozvednou od svého tkaní“).

Strašlivá podívaná na svém pátém albu pokračuje v dobře rozehrané hře. Je to hra na minulost i na exotické kraje, ale naštěstí nejde jen o bezmyšlenkovité veršovánky. Písně Petra Merxbauera mají přesah (filosofující Tady a teď), je v nich v dobrém poměru namíchána lyrika s epikou a mikropříběhy s globálními tématy. Že jsou texty Petra Merxbauera občas překombinované (když židovské téma – Jeruzalém –, tak tam musí být i „kouzelný šém“!)? To přece nevadí. Je to opravdu jen hra.

Vydavatel: Good Day Records
Rok vydání: 2013
Žánr: folk
Celkový čas: 50:13

www.straslivapodivana.cz