Štěpán Rak hostem pořadu Jak se vám líbí: 31. 8. 2010

Album Song For David obsahuje výběr z aktuálního repertoáru kytarového mistra Štěpána Raka. Najdeme na něm několik skladeb známých z alba Chvála čaje (2005), píseň Vladimira Vysockého Do svidánja, Rumunskou horu – původně z alba Teskně hučí Niagara – nebo slovenskou Ej okolo Levoči. CD bylo natočeno na dvou koncertech v kavárně Jiná káva v Berouně v lednu 2009 a ve dvou skladbách po boku Štěpána Raka účinkuje jeho syn Jan-Matěj Rak.

Štěpán Rak (* 1945) je vyhledávaným koncertním mistrem, uznávaným skladatelem a váženým pedagogem, proslulým mimo jiné vlastní technikou pětiprsté hry (tzv. Rakovo tremolo). Procestoval téměř 70 zemí čtyř kontinentů, přičemž nejexotičtější z těchto destinací byl ostrůvek Milingimbi mezi Austrálií a Novou Guineou. Rak popisuje: „Tato enkláva nefalšovaných kanibalů (i když mne náčelník Waga Unga po mé otázce, zda tam opravdu jsou kanibalové, uklidnil odpovědí, že včera posledního snědli) pro mne byla něčím tak neuvěřitelným, že si to dodnes nedovedu srovnat v hlavě. Zvláště úžasný byl moment, kdy jsem v noci u ohně pod Jižním křížem hrál svou verzi Vejvodovy Škoda lásky a přitom náčelník Waga Unga hrál na didgeridoo a černé děvy tančily břišní tance.“

Zatímco sám vždy obdivoval kytarovou hru Andrése Segovii a dodnes si s dojetím poslechne „nadpozemské mistrovství Djanga Reinhardta“, Rak sám je dnes vzorem pro už několikátou generaci mladých kytaristů. Jim doporučuje: „Je třeba mít především jasný vzor, jít za svou hvězdou a pevně věřit, že nezklamu sebe sama.“ Možnosti studia jsou dnes podle Raka velmi dobré. On sám dává čas od času bezplatné konzultace mladým hráčům a radí jim také navštěvovat kytarové kurzy u nás i ve světě.

Na své hudební začátky kytarový virtuóz vzpomíná: „Jako malý kluk jsem s kamarádem Ferdou chodil do houslí, ale poté, co můj kantor zemřel a jeho nástupkyně si více hleděla své parády než mne, jsem šel raději malovat. Tam byly krásné spolužačky oslňované Pramínky vlasů a Dianami v neohrabaném, leč pro ně dostačujícím provedení mých spolužáků. Řekl jsem si tedy: Ejhle, kytara je cesta k dívčím srdcím! A tím začala má kytarová pouť.“

(S využitím autorova článku o Štěpánu Rakovi publikovaného v časopisu FOLK v rámci seriálu Mistři kytaristé)