Spirituál kvintet oslavil 50. narozeniny

6. listopadu 2010 Folk, Aktuality Autor: Luděk Strašák

Ve středu 3. listopadu oslavil v pražské Lucerně Spirituál kvintet padésáté výročí svého vzniku. Můžete si přečíst reportáž z koncertu a nebo si poslechnout pořad Magdazín, který přiblížil historii skupiny a přinesl rozhovor se zpěvákem a skladatelem a druhým služebně nejmladším členem kapely Jiří Cerhou.

Kdysi dávno za totality se i ke mně dostalo trojalbum z koncertu, na kterém Spirituál kvintet slavil dvacáté narozeniny. Oslovila mě atmosféra koncertu, která se hluboce vyryla do drážek gramofonových desek a písničky známé i neznámé mě zaujaly a přikovaly ke gramofonu. Při písni Jednou budem dál, kdy Dušan Vančura vyzývá posluchače ke zpěvu brumenda, při kterém si mají posluchači něco přát, mi hlavou blesklo, že by nebylo špatné se někdy podobného koncertu zúčastnit. Říkal jsem si, že třeba při třicátém výročí by to mohlo vyjít, potom třicáté páté, čtyřicáté, čtyřicáté páté......Když jsem zjistil, že kapela letos slaví padesátiny, bylo mi jasné, že teď, nebo nikdy. Zvolil jsem variantu teď a zašel 3. listopadu do pražské Lucerny.

Lucerna byla plná, ale představoval jsem si, že možná bude o něco plnější. V publiku se usadili posluchači především střední a starší generace, kteří stárnou spolu se skupinou. S úderem 20. hodiny se na pódiu objevila současná sestava Spirituál kvintetu. Po úvodních Mlýnech vysvětlil Jiří Tichota přítomným, jak to všechno vlastně začalo. Asi dvanáct písní ze současného repertoáru dokázalo, že skupina šlape dál a přestože má po celou dobu stejné nástrojové obsazení (pomineme-li foukací harmoniku  a pískání Jiřího Cerhy a zřídka používané flétny Jiřího Holoubka), dál se vyvíjí a hledá nové a nové cesty. Písně z posledních dvou alb ukazují, že soubor se stále vyvíjí a rozhodně neřekl poslední slovo. Nové spirituály, renesanční písně i autorské příspěvky Jiřího Cerhy jsou životaschopné a mají co říci současným posluchačům. O odlehčení se starají konferenciéři Jiří Tichota a Dušan Vančura a zdatně jim sekunduje i Jiří Holoubek, skupina se nebojí dělat si legraci sama ze sebe a to jí udržuje svěží a schopnou i v písních přinášet závažná témata, která ovšem neznějí nijak pateticky.

Po prvním bloku písní se do Lucerny vrátili již nežijící členové skupiny prostřednictvím audionahrávek. Zazněly písně v interpretaci zakládajících členů skupiny Miroslava Kellera, Miloslava Kasteloviče a Iva Macha. Písně Kovbojův nářek od Karla Zicha i Dál tou vodou v podání Oldřicha Ortinského se setkaly s ohromným ohlasem a věřím, že v nebi z potlesku ještě andělům zvoní v uších.

Těsně před přestávkou pozval poslední aktivní člen skupiny Jiří Tichota hosty, kteří se skupinou dříve zpívali. Evu Krizovou-Lifkovou, Lenku Slabou-Vostrou, Jana Thorovského a bratry Nedvědy. A po přestávce se minulí i současní členové skupiny střídali ve zpívání zhruba dvacítky největších hitů. Zazněly Zelené pláně, Kocábka, Širý proud, Až se k nám právo vrátí, Žízeň a mnoho dalších písní, které patří mezi zlatý fond písniček. Eva Krizová-Lifková zazářila v židovské písni, Lenka Slabá-Vostrá přednesla Širý proud, Jan Thorovský kromě Vandrovní písně zahrál na klavír i úpravu spirituálu Dvě báby. Bratři Nedvědové se blýskli Kocábkou i Starým příběhem. František Nedvěd kontroloval nového kytaristu kvintetu Jiřího Holoubka, jestli hraje dobře písničky, které sám před několika lety hrával.

Publikum se nedalo dlouho pobízet a vydatně podoporovalo akustiku Lucerny svým zpěvem. Mezi nejzajímavější momenty koncertu řadím místa, kdy zpěváci improvizovali a přidávali do písniček další hlasy. Koncert gradoval, skupina zazpívala, že v dobrým i zlým táhne svou káru dál. Se svým přáním přispěchal i textař František Novotný, který napsal básničku na čtyři slova zadaná zlomyslnými diváky. A závěrečná píseň byla stejná, jako na koncertu před třiceti lety. Jednou budem dál. A znovu jsem slyšel v brumendu hlas Dušana Vančury, že si můžeme něco přát. Jak je vidět, dětské sny se někdy plní, i když to trvá třeba třicet let.

Výroční koncert ukázal, že skupina za padesát let přinesla spoustu písní, které stačily zlidovět. Bylo příjemné vidět, že i bývalí členové skupiny mají ze společného zpívání radost a koncertu si užívají.

Roky letí, ale Spirituál kvintet zůstává konstantou na naší folkové scéně. Zpěvákům i zpěvačkám sice přibylo trochu vrásek, ale dá se říci, že skupina zraje jako víno. Jako kvalitní víno. Svým posluchačům má stále co říci, co nabídnout a dělá to po řemeslné stránce zdatně. Spirituály - duchovní písně - může sice zpívat každý, ale ne každému jejich interpretaci můžeme věřit. Spirituál kvintetu ano.

 

PS: Pokud má někdo ze čtenářů fotky z koncertu, se kterými by se rád sdílel i se čtenáři našich internetových stránek, kontaktujte mě prosím 0fns23c. Děkuji Některé fotografie si můžete prohlédnout třeba zde.