Šeptem: Ztracený ráj (recenze CD)

Šeptem: Ztracený ráj (recenze CD)
11. června 2010 Folk, Recenze Autor: Milan Tesař

Jihomoravská skupina Šeptem se objevila v naší hitparádě Kolem se toč s úpravou písně Leonarda Cohena Hallelujah a také se skladbou Chtěl bys to vzdát na melodii Evy Marie Cassidy. Přečtěte si naši recenzi CD Ztracený ráj a případně napište do diskuse svůj názor.

CD Šeptem„Repertoár skupiny Šeptem tvoří písně s prvky folku, blues, popu a jazzu s texty, které moderní češtinou vyjadřují víru v Boha a odráží se v nich obyčejný život se všemi svými slunečnými dny i dny, kdy nám teče do bot,“ čteme na obalu alba Ztracený ráj. Texty Šeptem jsou skutečně současné a hlavně autorské – píše je dvorní textař kapely Marek Vladár, podobně jako jsou hudební aranže dílem kapelnice Heleny Vladárové. Melodie bohužel autorské nejsou – kapela si je půjčuje od slavných i pozapomenutých zahraničních autorů. Šeptem tak vlastně postupují podle schématu, který v našich zemích od 60. let masově zkoušeli téměř všichni interpreti středního proudu: převzít zahraniční melodii a napasovat na ni český text, který s textem původním často vůbec nesouvisí. Zatímco v době totality u nás nikdo na autorská právě nehleděl („Zajímalo by mě, proč to můj finanční poradce neví,“ reagoval prý v roce 1978 Johnny Cash v Praze na otázku, co říká na to, že tolik českých kapel hraje jeho skladby), dnes má interpret při přetextování cizí písně a jejím vydání na CD povinnost žádat původního autora o svolení. Vzhledem k tomu, že skupina Šeptem své album vybavil logem ochranného svazu OSA, předpokládám, že po této stránce je vše v pořádku.

Zaměřme se tedy na kvalitu aranží, českých textů a interpretace. Šeptem je kapela početná (na obalu najdeme podobenky 11 členů – včetně zvukaře), a může si tedy dovolit bohaté aranže. O pestrý zvuk se skutečně snaží a mnohde se jí to i daří, jak si můžeme všimnout například v písních Jidáš (postupně se přidávají perkuse a smyčce, je slyšet práce se sbory) nebo Šeptem („etnické“ prvky). Bohužel ve většině skladeb zůstává aranžérská práce na půl cesty a výsledek má většinou mnohem blíže k šedivému popu než k folku, blues či jazzu. S tím souvisí i projev některých zpěváků, kteří se zbytečně pokoušejí o muzikálové manýry (Jidáš) nebo o „árie“ hodné Jiřího Zmožka (Kapky). V Dál zvedají se kříže pak zpěvák zůstává ve své snaze o dramatický projev krotce při zdi a v úvodním Dopisu vás zarazí nejen zbytečná hra s citoslovci v úvodu, ale i zřetelná jihomoravská výslovnost.

Rezervy bohužel nejsou pouze v interpretaci, ale i v textech. Kostrbaté je hned úvodní dvojverší alba („Dopis tvůj můj milovaný příteli mám / Důkaz lásky tvé každý den znovu pročítám“), jinde najdeme zcela nelogicky prvky obecné češtiny v jinak spisovném textu („Být na chvíli v tvý kůži“). Největším nešvarem alba jsou však špatně umístěné slovní přízvuky: „svou cesTOU“ nebo „co mě čeKÁ“ v písni Jidáš nejsou bohužel jedinými momenty, které by si žádaly přepracování.

Přes tyto nedotažené detaily si skupina Šeptem zaslouží pochvalu. Nejen za několik slušných aranžérských pokusů, ale vůbec za to, že se pokouší přistupovat k tvorbě jinak než většina ostatních kapel. Že se nebojí – zatím sice velmi umírněně – proplouvat vodami různých žánrů, že si troufne přijít s docela slušnou novou úpravou tisíckrát přezpívané skladby (Cohenovo Hallelujah) a že se nevyhýbá nepopulárním tématům. To všechno vnímám jako pozitivum. Na tom ostatním se dá pracovat a já věřím, že dobrý externí producent nebo hudební režisér by s takto nadšenou kapelou dokázal dělat divy.

Rok vydání: 2009
Vydavatel: KELEMEN, s.r.o.
Žánr: folk
Celkový čas: 54:17