Segrado František & Veselá bída: Nebozízek

16. února 2006 Folk, Recenze, World music Autor: Milan Tesař

Cosi zvláštního a osobitého má ve svém hlase bodrý Valach František Segrado. Jako by jeho zpěv byl čistě folklórní a čistě rockový současně. Jako by se v jeho projevu tyto dva světy přirozeně potkávaly. Není divu, že si toho všiml třeba Michal Horáček, jehož skvělé texty Praha Něco hezkého před časem Segrado neméně skvěle nazpíval. Na albu Nebozízek se František vyrovnává s jiným repertoárem. Se svou současnou kapelou Veselá bída za zády nabízí posluchačům směsici lidových písní z Valašska a dalších koutů Moravy, jen místy proloženou ukázkami pseudofolklórní autorské tvorby členů kapely (především klávesisty Evžena Proisla a v jednom případě i samotného Segrada coby textaře).

Rok vydání: 2005
Vydavatel: Indies Records
Žánr: folk/lidové písně
Celkový čas: 39:17

Cosi zvláštního a osobitého má ve svém hlase bodrý Valach František Segrado. Jako by jeho zpěv byl čistě folklórní a čistě rockový současně. Jako by se v jeho projevu tyto dva světy přirozeně potkávaly. Není divu, že si toho všiml třeba Michal Horáček, jehož skvělé texty Praha Něco hezkého před časem Segrado neméně skvěle nazpíval. Na albu Nebozízek se František vyrovnává s jiným repertoárem. Se svou současnou kapelou Veselá bída za zády nabízí posluchačům směsici lidových písní z Valašska a dalších koutů Moravy, jen místy proloženou ukázkami pseudofolklórní autorské tvorby členů kapely (především klávesisty Evžena Proisla a v jednom případě i samotného Segrada coby textaře).

Když jsem album Nebozízek slyšel poprvé, nijak zvlášť mě nezaujalo. Segradův zpěv se mi líbí, ale jinak jsem Veselou bídu bral jen jako další z mnoha kapel, které se věnují úpravám moravského folklóru. Mezi nimi tato valašská navíc rozhodně nepatří k velkým novátorům či experimentátorům: Její styl rozkročený mezi folkem a folklórem se sice poslouchá příjemně, ale napoprvé mě nevyburcoval k chrlení pochval.

Až při dalším poslouchání (s odstupem několika týdnů, možná měsíců) jsem objevoval skrytá kouzla desky. Segrado byl kdysi členem skupiny Václava Veselého Dobrohošť a nedávno hostoval na albu další Veselého kapely Irish Dew. Možná on tedy přinesl do Veselé bídy snahu inklinovat k irské muzice. Ostrovně zní například mezihra v Jede syneček, jede nebo housle v Sedí vrabec na kostele a vyloženě "kukulínovské" sólo předvede houslista Jan Volčík v Janíčku, Janku. Housle jsou vůbec nejdůležitějším nástrojem v kapele - jejich staccato v Co to máš děvečko i hudecký styl v Ja co sa to šústá nebo Muzikanti co děláte se moc příjemně poslouchají. O něco méně nápadná, avšak neméně důležitá je baskytara Karla Proisla. Zřetelné je to například v Jede syneček, jede, kde basa celou píseň podepírá - v moravsky pojatých slokách i v už zmíněné irské mezihře. Na co jsem si naopak ani po několika posleších nezvykl, jsou klávesy. Těch je podle mne na albu příliš mnoho a například předehra A čiže to chlapci byli by na housle (nebo jiný "živý" nástroj) zněla určitě mnohem přirozeněji.

Vyloženě slabou skladbu ale album neobsahuje. Pokud jste k úpravám folklóru předem negativně zaujatí, Veselá bída vás zřejmě nezaujme. Ale pokud máte práci s lidovým materiálem tak jako já rádi, určitě si na desce najdete své oblíbené písně. Doporučuji například Sedí vrabec na kostele, Ja co sa to šústá, Janíčku, Janku, ale třeba i Zagryj mi muzička. I jí by sice méně kláves a více živelnosti prospělo, ale i takto jde o příjemnou záležitost.

Za hudbou Kurdů

PolatMeral_Respect-festival-Praha2023_fotoMilanTesarPoslechněte si pořad o současné hudbě Kurdů. 

Regiony

Regiony

Radical Polish Ansambel

radical-polish-ansambel_Filipczuk-maciej_fotoMilanTesarPoslechněte si rozhovor s polskou skupinou Radical Polish Ansambel. 

Rozhovor v časopisu KAM v Brně

Tesar-Milan_studioRaPg2025_fotoViolaHertelovaPřečtěte si rozhovor s programovým ředitelem Proglasu Milanem Tesařem v časopisu Kam v Brně

Darujte Proglas!