Sarah & The Adams: My Place (recenze CD)

Sarah & The Adams: My Place (recenze CD)
11. února 2012 Folk, Recenze, Jazz Autor: Milan Tesař

Sarah & The Adams je nová česká kapela, která vznikla kolem zpěvačky a klavíristky Šárky Adámkové. Skupina má blízko k jazzu stejně jako k americkému písničkářskému folkrocku.

Debutové album skupiny Sarah & The Adams považuji za jeden z nejpříjemnějších objevů na české scéně za rok 2011. Je to vlastně úplně obyčejná písničková deska nazpívaná v angličtině, zpěvačka místy připomíná Sheryl Crow nebo Norah Jones, doprovodná kapela se nesnaží nadchnout neslýchanými sóly. Ale všechno je tak čisté, zdravě umírněné, pohodové, že se člověk až diví, jak něco takového mohlo vzniknout v zemi, kde se nůžky mezi nesnesitelnou komercí a progresivní alternativou rozevírají do čím dál propastnější šíře.

Sarah se narodila jako Šárka Adámková a zkušenosti sbírala – už jako Sarah Adams – v barech a klubech ve Skandinávii. Sama si skládá písně s anglickými texty, zpívá, doprovází se na piano. My Place však není (čistě) písničkářské album. S některými skladbami autorsky a především muzikantsky vypomohl kytarista Michal Gregor, který tvoří základ doprovodné kapely spolu s osvědčenou rytmickou dvojicí Dano Šoltis (bicí) a Rasťo Uhrík (kontrabas). Členové svobodomyslného Vertiga zde ukázněně respektují tvar písně a jedním z mála „úletů v mezích žánru“ je Uhríkova výrazná – a přitom jednoduchá – basová figura v písni Breaking Free. Od začátku až do konce alba je však slyšet, že pánové si písňovou formu náramně užívají. Dalším členem skupiny je Josef Štěpánek, který střídá pedal steel, rezofonickou kytaru a banjo, a posouvá tak aranže směrem ke country, respektive k hudbě, o které Sheryl Crow na začátku jednoho ze svých největších hitů říká: „Tohle není country!“

Amerických inspirací na albu najdeme mnohem více, například dixielandové vstupy banja a trombonu (Jan Jirucha) v písni Not The Same, která je ovšem rytmicky laděna do reggae. Jemné náznaky blues postřehneme v I’m Losing You. A americky – tedy jako od dobré zaoceánské folkrockové písničkářky – zní i jedna z mála elektrických písní Crazy s hammondkami (Jan Kořínek).

Šárka Adámková má velmi příjemný hlas (ve spojení s pianem coby hlavím harmonickým nástrojem vzdáleně připomíná Markétu Irglovou), který by utáhl i plochu celého alba. David Shaffer, který s ní nazpíval čtyři duety, zní všedněji a jeho civilní projev vynikne především ve spojení s výraznější melodií (Under Your Peel).

Důkazem toho, že vydávat CD má stále smysl, je booklet alba. Ten se totiž povedl dokonale – od originálního fontu písma, vkusných ornamentů, oku lahodící kombinace hnědé s okrovou a až po kombinace koncertních momentek s fotografiemi sice stylizovanými, ale nikoli překombinovanými. Úplně skvělá je iluze obývacího salónu na venkovní dlažbě (čehož si napoprvé možná nevšimnete), s krásným starým oranžovým telefonem a s otlučeným pianem s podloženou nohou. Kombinace hravosti a zdravého konzervatismu sálá nejen z těchto snímků, ale i z jednotlivých písní alba. Alba příjemného právě proto, že si na první poslech na nic nehraje a že jemné finesy objevíte až při troše soustředění.

Rok vydání: 2011
Vydavatel: Absolute Music
Žánr: jazz-folk
Celkový čas: 49:44

(Článek vznikl pro časopis Crossroads)

Romana Odstrčilová

Svátek má: sv. Hugo / Marcela

Moderuje: Romana Odstrčilová
NyníPísničky
Píseň: Square Roots (1985); Interpret: Wilson Cassandra; Album: Wilson Cassandra: Point Of View
08.45Radio Vatikán včera
09.00Vážná hudba
09.15Uši k duši (TWR)
09.30Živě z Prahy
10.30Vonička lidových písní
11.00Zprávy Proglasu, počasí

David Stypka – recenze

stypka_nebojAlbum Neboj Davida Stypky má tři nominace na Anděla. Přečtěte si naši recenzi.

Regiony

Regiony

Profil skupiny Jablkoň

jablkon_nemecSkupina Jablkoň slavila 40 let. Poslechněte si její profil.

Album roku 2017

wolfLost_nepripoutanyAlbem roku 2017 je Wolf Lost In The Poem Honzy Žambocha.

Partneři

Časopis Harmonie - klasická hudba, jazz a world music