Ruper Ordorika: Baskičtina je neprobádané teritorium

Ruper Ordorika: Baskičtina je neprobádané teritorium
25. září 2010 Folk, Aktuality Autor: Milan Tesař

Rozhovor s baskickým písničkářem Ruperem Ordorikou jsme vám v pořadu Jak se vám líbí přinesli 20. srpna 2010. Přepis části rozhovoru si nyní můžete přečíst. Diskuse pod článkem je otevřena pro vaše názory, postřehy a připomínky. Zajímají vás v našich hudebních pořadech podobná témata? A už jste se někdy dříve setkali s baskickou kulturou?

Rozhovor s baskickým písničkářem Ruperem Ordorikou

Ruper Ordorika (foto: Milan Tesař)Odkud pocházíte?

Pocházím z Baskicka. To je oblast na severu Španělska a na jihu Francie u pobřeží Biskajského zálivu. Původním jazykem je u nás baskičtina, která se velmi liší od francouzštiny i španělštiny. My Baskové tvoříme v naší zemi minoritu, což znamená, že je pro nás velmi těžké stát se populárními muzikanty. Ale na druhou stranu, což je velmi pozitivní, Baskové mají rádi hudbu a jsou šťastni, když mohou své hudebníky podpořit.

Jako mladý jste zažil dobu Francovy diktatury. Jakou úlohu v té době hrála rocková hudba? Byla to protestní role?

Ano, rocková hudba hrála protestní roli v době Francova režimu, ale nebyla to jen hudba. Všechno, co se dělo tady v Baskicku a čím jsme dávali najevo, že jsme odlišní, bylo pro režim nežádoucí. Konkrétně rock měl v Baskicku velkou sílu, ale spíše šlo o muzikanty mladší, než jsem já. Myslím si ale, že bychom určitě našli styčné body s tím, co se dělo tady v Československu v době komunistické diktatury.  

Je pro vás u písně důležitější melodie, nebo text?

Píseň, to je vlastně velmi primitivní věc. Zpívají lidé všech národů ve všech jazycích, píseň je velmi stará a jednoduchá záležitost. A stejně tak stará je symbióza textu a melodie. Já to nedokážu rozdělit, protože někdy se v písni zpívají hlouposti, ale vám se taková píseň líbí díky její melodii. Nebo naopak – velmi jednoduchá melodie doprovází hluboký text. Hudba, to je vlastně magie. Kombinací dvou naprosto jednoduchých věcí někdy vzniká věc třetí. A právě tu třetí věc všichni, kdo se věnují písním, hledají. 

Je baskičtina v něčem specifická, pokud jde o psaní textů?

Myslím, že všechny jazyky fungují zhruba stejně. Nicméně v baskičtině existuje méně referencí, méně materiálů ke srovnání. Píšete-li texty v baskičtině, jste vlastně pořád na neprobádaném teritoriu, ale díky tomu se můžete snáz posunout někam dál. Jazyk je pro mne něco jako základní surovina pro řemeslníka. Někdo pracuje se dřevem nebo s kovem, já pracuji s jazykem. Poetické myšlenky jsou podle mě skryté v lidech a ne v jazycích. A člověk musí pracovat s jazykem, aby svou myšlenku zhmotnil.  

Učí se dnes baskičtina na školách?

Ano, baskičtina se vyučuje, především na španělské straně hranic. Ve Francii je stále na úrovni volitelného předmětu. Dnes už můžeme ve škole studovat baskičtinu, avšak žijeme v době globalizace, a to není dobré období pro žádný menšinový jazyk na světě. Ale já jsem optimista a snažím se vidět pozitivní stránku věcí.  

Letos jste vydal nové CD. Můžete je představit?

Mé nové CD se jmenuje Haizea Garizumakoa, což znamená Charismatický vítr. Natáčel jsem je v Brooklynu v New Yorku se třemi svými dlouholetými americkými přáteli. Je tam 12 písní a můžu říct, že album se setkalo v Baskicku s velkým ohlasem. Je to taková klidná deska, ale velmi se mi líbí ten zvuk a doufám, že vám se bude líbit také. Všechny skladby jsem sám napsal a nahrávali jsme to postaru s kotoučovými magnetofony a výsledný zvuk je velmi příjemný. Moc se mi to líbí.