Přístav: Papírový drak (recenze CD)

Přístav: Papírový drak (recenze CD)
17. září 2009 Folk, Recenze Autor: Milan Tesař

Brněnská skupina Přístav má na svém kontě několik Port, nicméně stále se účastní soutěží (letos například u odborné poroty na Mohelnickém dostavníku skončila na čtvrtém místě). Přečtěte si recenzi na její druhé album Papírový drak. A znáte-li Přístav, reagujte v diskusi.

Přístav: CD Papírový drakPřiznávám, že nestíhám. Mám sice předsevzetí psát jednu recenzi týdně, ale momentálně mám zpoždění více než půl roku… Proto se až nyní, v září 2009, dostávám k druhému albu brněnské skupiny Přístav, z kterého jsme na Proglasu hráli už v prosinci loňského roku. Nejde tedy o článek o žhavé novince, nicméně delší odstup a několikrát opakovaný poslech mají také něco do sebe. Navíc jsem letos Přístav slyšel živě na několika festivalech (naposledy na Mohelnickém dostavníku) a přesvědčil jsem se, že naživo je tato Portami ověnčená kapela čím dál přesvědčivější.

Když Přístav vydal v roce 2001 své debutové album Prašná cesta, měl jsem výhrady především ke kostrbatým textům. Ne že by se z kmenových autorů Aleše Macků, Aleše Hrbka a Martiny Strnadové mezitím stali básníci, avšak novinka je přece jen o pár stupínků lepší. Co zůstává, jsou solidní melodie v duchu brněnské i nebrněnské trampské školy (včetně účelného čerpání ze swingu) a skvělá interpretace včetně zajímavého střídání barev hlasů.

Z alba vyčnívají dvě písně: Závěrečná Da capo al fine, převzatá od Bédi Šedifky Röhricha, je zahraná bravurně a zazpívaná s nadhledem. Jenže dobře zahrát převzatou skladbu a nevložit do ní nic vlastního (snad kromě oněch barev hlasů) je docela málo. Druhým vrcholem je píseň Františka Linhárka s textem Karla Plotěného Flamenco. V ní oceňuji nejen dobrý autorský přínos obou zmíněných externistů, ale také dobře zvolené střídání hlasů – dvou mužských a jednoho ženského. Jedinou chybičkou (a to bohužel dost závažnou) je označování španělského flamenca (viz správně uvedený název písně) v textu chybně jako „flamengo“.

Přístav sice patří k brněnské trampské škole, avšak není pravda, že by slepě kopíroval Kamelot. Vedle zmíněné swingové tradice (příkladem je uvedená Šedifkova píseň) čerpá i z žalmanovské melodiky (Volný jako vítr). Nicméně v některých písních je Kamelot slyšet více než zřetelně (snaha o pečlivou výslovnost a sbory v úvodním Papírovém drakovi, natahování samohlásek ve Vinohradu). Oproti Romanu Horkému však mají pánové z Přístavu přece jen méně výrazné hlasy.

Album bohužel srážejí k zemi některé nepovedené písně. Napsat například kvalitní text o Malém princi a vyhnout se klišé je umění a Michaele Horké se to v písni č. 13 na albu nepodařilo. Ještě kostrbatější je text písně Volný jako vítr, který v refrénu vyznívá téměř jako parodie („rýmy“ dorostou/rozběhnou/vzpomenou; verše „Učím je znát / jak si srnku zklát / jak jelena štvát“). O tuctové milostné písni Láskou svázaní pak raději pomlčím…

Přístav dál zůstává především výborně interpretující kapelou, jejíž výkony patří k tomu nejlepšímu na soutěžních amatérských přehlídkách. K tomu, aby skupina pronikla do první – či druhé – ligy, jí však zatím chybí kvalitnější autorský repertoár.

Rok vydání: 2008
Vydavatel: Agentura Poutníci
Žánr: folk
Celkový čas: 46:10