Ohlédnutí za Zahradou 1996 a 1997 ve Slyšte, lidé!
V sobotu 22. listopadu 2008 jsme v pořadu Slyšte, lidé! vysílali druhý díl občasného cyklu Galerie Krtečků, přehled vítězů našeho největšího folkového festivalu Zahrada. Věnovali jsme se výsledkům Zahrady v letech 1996 a 1997, tedy v době, kdy se akce naposledy konala ve Strážnici. Pořad reprízujeme v úterý 25. listopadu od 16.55, případně jej najdete v Audioarchivu v sekci Slyšte, lidé!
O tom, že na Zahradě mají šanci nejen seriózní folkové kapely, svědčí suverénní vítězství parodického Semtexu v roce 1996. Na druhém místě tehdy skončily brněnské Mošny. Na otázku, zda Mošnám k něčemu Krteček byl, odpověděl kapelník Jirka Mrázek: „Myslím si, že díky Krtečkovi jsme se dostali na další festivaly – Slunovrat, Mohelnický dostavník, Prázdniny v Telči… Poprvé jsme vystupovali v televizi a díky tomu všemu jsme se v dalším roce také umístili na druhém místě v anketě Folk & country jako Objev roku.“
Třetí skončil liberecký Jarret, dnes už špičková folkrocková kapela a asi nejppřesvědčivější nástupce legendárního AG Fleku. Jarret vznikl v roce 1992. V zahradním zpravodaji Krtek se o něm psalo jako o „významném kulturním pilíři Liberecka“ a o „jedné z nejzajímavějších kapel mladší generace u nás vůbec“. V roce 1996, kdy získal Krtečka, vystoupil Jarret na Zahradě podruhé. V té době jej tvořili čtyři členové – Michal Kadlec, Hanka Skřivánková, Marek Štulír a Bohouš Vašák. Baskytarista Marek vzpomíná, že už dříve jezdili na Zahradu jako diváci a zájem zahrát si na tomto festivalu „byl tedy nasnadě“. Začínající kapela neměla mnoho příležitostí zahrát si a právě v této možnosti kapela vnímala hlavní přínos Zahrady. „Navíc z Liberce jezdila velká parta: A hosté, Jen tak, Modrotisk, Pohromadě na přehradě a fanoušci okolo,“ popisuje Marek tehdejší situaci.
Ze všech čtyř držitelů Krtečka z roku 1996 byl teplický nejstarší teplický Čtyrlístek, který získal cenu pořadatelského štábu. Vznikl v roce 1990 a v době svého druhého startu na Zahradě měl na svém kontě už vítězství na Trampské Portě. Kapela z důrazem na vokální složku svého projevu měla v repertoáru především spirituály a v menší míře také naše lidové písně. Z toho všeho se také skládalo první a nakonec jediné album Čtyrlístku Vidim to černě z roku 1997.
V roce 1997 v soutěži o Krtečky zvítězila skupina Poupata z Pardubic, která v té době vydávala už své druhé album Zimní pozdravy. Bylo Poupatům vítězství v soutěži k něčemu? Radek Novák, později hlavní zpěvák skupiny Pouta, tvrdí: „Určitě se o Poupatech začalo více vědět. Všimli si toho jak ostatní muzikanti, tak dramaturgové a pořadatelé nejrůznějších festivalů. Hlavní ale byla skutečnost, že jsme dostali Krtečka díky hlasování diváků. Přízeň posluchačů je vždycky obrovsky povzbuzující a zároveň taky zavazující.“ Kapelník Víťa Troníček dodává: „Radost z úspěchu na Zahradě byla obrovská, především z toho, jak nás začaly brát mezi sebe známé kapely.“
V roce 1997 soutěžili na Zahradě ještě písničkáři s kapelami dohromady, a tak na druhém místě tehdy skončil Pavel Býma, sólista, který to později zkoušel i v duu nebo s kapelou a který dnes hrává spíše na regionálních akcích. Na třetí místo diváci v roce 1997 poslali boskovické Trní, jehož osobitý styl publicisté popisovali jako „folkové písně v bluegrassovém obsazení“. V době zahradního úspěchu tvořili základní autorskou dvojici Trní mandolinista Martin Krajíček a kapelník a kytarista Pavel Těžký. Zatímco Krajíček později odešel a založil například se Zdeňkem Králem K+K Band, Těžký si značku Trní podržel – s kratšími pauzami – dodnes.
Cenu štábu získaly v roce 1997 dvě kapely. Jednak Echolama, ve které působil například dnešní bubeník Trabandu Vašek Pohl a která ukončila činnost v roce 1999. A dále skupina Znenadání, která už také nefunguje. Na Zahradu v roce 1997 se Znenadání hlásilo jako desetihlavý sbor se zaměřením především na interpretaci spirituálů. „Všichni zpívají, občas někdo hraje na kytaru či jiný hudební nástroj, ale to prý není podstatné,“ hlásal tehdy Krtek. Někteří bývalí členové Znenadání se mimochodem vrátili na Zahradu znovu v roce 2008 – se skupinou Šestet. Po Znenadání zůstalo jedno album z roku 1998.