Miro Jilo: Folk Is Dad (recenze CD)

Moderní křesťanské hudbě se na Slovensku říká gospel – podobně jako v Americe. A zatímco u nás podobnou škatulku odmítají i někteří hudebníci, jejichž poselství je jednoznačně křesťanské, slovenští „gospeloví“ umělci často hrají civilní písně, ve kterých se Bůh objevuje většinou jen mezi řádky. Do této kategorie patří i písničkář Miro Jilo, vlastním jménem Miro Šmilňák. Už dvě alba jeho kapely Metelica Deň letecký (2003) a Deň žien (2008) patřila na slovenské folkové scéně k tomu nejzajímavějšímu. Sólová novinka s vročením 2012 pak zaujme výborně zvládnutou kombinací konzervativního a moderního přístupu k textům i hudbě.

Název alba Folk Is Dad má připomínat dávné heslo revolučního hudebního hnutí Punk’s not Dead (Punk není mrtev). Tentokrát však jde o folk, který nejen že není dead (mrtvý), ale je přímo dad (tatínek). Od folku se Miro Jilo odráží, písničkářský folk je otcem jeho dalších myšlenek a pokusů, hříček i vážných momentů v jeho textech. I když na albu uslyšíme reggae, parodii na operní zpěv i nefalšovaný hiphop, vše vychází z folku jako žánru, ve kterém je text na prvním místě a který zdůrazňuje melodii před rytmem.

Texty Jilových písní většinou pojednávají o vztazích. To může působit banálně, dokud si nevšimneme zajímavých detailů. V úvodní písni Bylinková čaja písničkář své lásce vyká („Posuňte sa mladá pani na fotke / Chcel by som sa hneď vedľa vás zmestiť“), podobně jako v písni Slečna B („Vy ste tá sľúbená / Som vaším voličom“). Tento konzervativní jazykový jev však okamžitě oživí nečekaným a moderním obrazem: „Upiekli sme z chromozómov vianočku“ nebo „Som len zmes rodičov / Zbierka molekúl“.

Podobných kontrastů a překvapivých momentů na albu najdeme mnohem více: V písni s názvem Jozef se svatý Josef objeví jen v epizodní roli. Ve skladbě Smiem prosiť se zpívá o klávesách a do toho hraje akustická kytara. V hiphopové písni PrieStory Jilo rappuje o své kapele Metelica a také o mracích (přitom Mraky byl velký hit Metelici).

A Bůh? Ten je přítomen většinou mezi řádky, a to nejen tam, kde se zpívá o marnotratném synovi, svatém Petrovi u brány nebo o bratřích a sestrách. Závěrečné verše poslední písně Veľká vec – „Pane Bože, poď nás liečiť / Pozri sa nám do tváre“ však můžeme vnímat jako motto celého alba. Duchovnějšího a upřímnějšího než mnohé písně, ve kterých figuruje slovo Ježíš v každém druhém verši.

Vydavatel: Studio Lux
Rok vydání: 2012
Žánr: folk
Celkový čas: 39:18

(Článek vznikl pro Katolický týdeník)