MiraMundo: Každý z nás přináší něco ze sebe

Rozhovor s mezinárodní skupinou MiraMundo

Luízi, v Brazílii i v dalších zemích jste měl různé hudební projekty. V čem je pro vás skupina MiraMundo výjimečná?

Luíz Murá: Miramundo je pro mne velmi speciální případ. Je tam něco, co nedokážu vysvětlit, ale týká se to jak hudby, tak vztahů mezi námi. Každý z nás je z jiného kulturního prostředí, ale díky tomu se navzájem obohacujeme a jeden se od druhého učíme.

Desirée, co vy oceňujete na této skupině?

Desirée Garcia Miras: Ze všeho nejvíc se mi na této hudbě líbí, jak se v ní mísí tolik různých vlivů. Já se hudbě věnuji profesionálně od svých sedmnácti, to znamená už dvacet let. Byla jsem součástí mnoha různých projektů, vyzkoušela jsem si hodně žánrů, ale nikdy předtím jsem nezpívala ve skupině, která by kombinovala tolik stylů, tolik kultur a odstínů. To se mi tedy na skupině MiraMundo líbí nejvíc.

Jak vaše písně vznikají?

Luíz: Většinu písní skládáme já a Desirée. A pak máme okruh spřáteleného autorů, s kterými spolupracujeme. Je to například Marta Matotti z Itálie nebo argentinský skladatel žijící ve Švédsku Hugo Coroñel. Především ale rádi kolektivně tvoříme nové věci. Je pěkné, když nám někdo věnuje svou melodii a my k ní napíšeme text nebo když zhudebníme už existující slova, ale velmi rádi píšeme své vlastní písně nebo společně pracujeme na aranžích.

Jak byste hudbu, kterou MiraMundo hrají, popsali?

Desirée: Neumím moc popisovat hudbu, ale lidé se nás často ptají, co vlastně hrajeme. Já pak odpovídám, že vycházíme především z brazilské hudby, protože Luíz je náš hlavní autor a navíc zpívá portugalsky. Ale ve skutečnosti do té směsi každý z nás přináší něco ze sebe. A tak i typická brazilská píseň jako bossanova nebo samba má v sobě něco z dalších latinskoamerických stylů, ze španělského flamenca. Momentálně všichni posloucháme také gypsy jazz a i jeho prvky se do naší hudby dostávají. Miramundo je velmi živá kapela, která se stále vyvíjí a hledá nový zvuk. Snažíme se do celku přinášet prvky různých kulturních okruhů. Není tedy snadné naši hudbu přiřadit k jednomu stylu.

Zpíváte v několika jazycích. Jak se rozhodujete, ve kterém jazyce kterou píseň zpívat?

Luíz: Ve mně se jednotlivé identity trochu chaoticky míchají. Mám v sobě brazilskou, japonskou, italskou a portugalskou krev. Když mi například moje matka zpívala, míchala japonská a portugalská slova. Slyšet různé jazyky – často i v rámci jedné věty – pro mne tedy bylo naprosto přirozené. Mám bratrance, kteří se narodili v Mexiku, žijí ve Spojených státech a hovoří současně portugalsky, španělsky a anglicky. Takže v naší rodině je to běžné. U písní se tedy rozhoduji podle toho, který jazyk se mi zvukově k dané melodii více hodí. Navíc se v každé zemi, kterou navštívíme, snažíme naučit jednu píseň v místním jazyce. Tak i tady u vás v Česku budeme zpívat českou píseň, na Slovensku slovenskou… To nám dodává další inspiraci, se kterou pak můžeme pracovat. A pak také žádáme místní autory, aby nám napsali nějaké texty, které bychom pak mohli zpívat.