Martinova prázdná kapsa

Jak jsem uvedl ve Zpěvníku, písničky  Martina Gřivy se ve zpěvnících Hosana většinou poznají na první pohled kombinací neobvyklých akordů, jejichž zápis je asi stokrát složitější než jejich zahrání.

Nabízím rozhovor s Martinem Gřivou, který jsem s ním vedl pro farní zpravodal farnosti Zbraslav POD PEŘINOU.

Martine, kdy ses dal na psaní písniček?

Ono to začalo tak pozvolna, nebyla žádná hranice, kdy to začalo. V době, kdy jsem byl na gymnáziu jsem vedl scholu , tenkrát bylo potřeba občas nějakou písničku upravit, rozepsat do hlasů a podobně. Tenkrát začalo to koketování s hudbou a psaním hudby a pozvolna to přešlo v psaní textů. Ze začátku to bylo všechno ovlivněno tvorbou skupiny Učedníci, kterou jsem tehdy velmi poslouchal a měl jsem představu, že bych  některé myšlenky, které jsem nosil v hlavě, vyjádřil formou písniček. Bylo to asi v prvním ročníku na vysoké škole v 18 letech.

Když skládáš, píšeš prvně hudbu nebo text?

Je to různé. Každá písnička je jiná. Ve většině případů byla první hudba a potom text. Ale vychází to i z toho, že mám doma ještě z počátků tvorby  sešitky plné různých hudebních motivů, které jsem si zapisoval a nechával je ležet a v době, kdy jsem měl nějaký text, tak jsem si jej spojil s nějakou tou myšlenkou, která tam ležela.  Ale teď v poslední době je to spíš naopak, napřed text, pak hudba.

Píšeš především písně inspirované Biblí a biblickými příběhy. Proč?

Vybral...ono si to vybralo mě. Mám pocit, že hudba by měla o něčem vypovídat, má obrovskou moc a měla by mít nějakou výpovědní hodnotu. Z mého pohledu by nemělo smysl do toho investovat  čas a námahu pokud by to mělo vypovídat o něčem méně důležitém, než je můj vztah k Bohu. Ve skutečnosti  je však hodně písní  takovým obnažením sebe sama,stávám se tím strašně zranitelným, ale nechávám tím nahlédnout pod pokličku toho, co jsem zrovna řešil, co se mi honilo v hlavě a čím jsem žil v době, kdy jsem tu písničku psal. Každá ta písnička odráží nějakou dobu a každá odráží něco, co bylo pro mě v té době důležité.

Když se podívám na zápis tvých písniček v Hosaně, tak předpokládám, že mnohý kytarista strne. Tvoje akordy jsou plné různých zlomků. Čím to je, že si libuješ v takovýchto zvláštních a ne zcela běžných akordech?

Za prvé bych chtěl uvést na pravou míru to, cos řekl. Ten akord je jednoduše hratelný – já nejsem žádný specialista kytarista, ale je mnohem těžší ten akord  pojmenovat než zahrát.  A za druhé: V té době, kdy začaly vznikat moje písničky, jsem poslouchal kapely jako Nerez a podobně, které nedělaly lehkou muziku, ale jednoduše řečeno pouze základní akordy, tónika, dominanta a subdominanta mě neuspokojovaly.

Co jsi ještě rád poslouchal a čím ses nechal inspirovat?

Zmínil jsem Nerez, Učedníky, dále Robert Křesťan a Druhá tráva, bratry Nedvědy ve své době, Vlastu Redla. Z těch zahraničních mě oslovil John Michael Talbot, kterého jsem poznal právě přes skupinu Učedníci, kteří některé jeho písničky hráli. Pak jsem se dostal k některým jeho nahrávkám a to jsou věci velice duchovní, velmi silné a velmi mě ovlivnily. Oslovil mě i jako člověk, který žil františkánskou spiritualitu. V současnosti mě nejvíc bere australská skupina Sons of Korah, která zpívá žalmy.

Martine, jaká je Tvoje profese?

Jsem lékařem, už jedenáctým rokem pracuji jako invazivní kardiolog, pracuji v Baťově nemocnici ve Zlíně na oddělení invazivní a operační kardiologie.

Co si pod tím mám představit?

Pomocí rentgenu zobrazíme, jak je srdce prokrvené a když objevíme nějaké zúžení nebo něco ucpaného, posoudíme, jestli je to řešitelné cestou pomocí katetru pod kontrolou rentgenu a nebo bude nutná operace. Mnoha lidem to právě ušetří náročnou operaci srdce.

Já jsem byl naposledy na vašem koncertu v roce 1999 při setkání mládeže na Svaté Hoře. Co se změnilo od té doby? Jak se změnily Tvoje písničky?

Změnilo se skoro všechno, mám od té doby dvě děti, nemám od té doby čas být sám a moje předchozí písně vznikaly v samotě. Už jich také nevzniká tolik. Když už nějaká vznikne, tak je to z potřeby něco sdělit, něco, co si nemůžu nechat pro sebe.