Marien: Ze skla (recenze CD)

Intervaly mezi alby pardubické skupiny Marien se zkracují. Zatímco CD Krajina v tobě (2009) bylo kompilátem nahrávek z různých let a mapovalo prvních pět let kapely, na druhou desku V půli cesty (2012) fanoušci čekali tři roky a novinka Ze skla (2014) vyšla o pouhé dva roky později. Svědčí to možná o nevysychajících autorských nápadech kapelníka Víti Troníčka, možná o větší sebejistotě celé kapely a odvaze chodit s novým zbožím na trh. Kdysi, po natočení prvních demosnímků, mi Víťa řekl: „Nahrávky uložíme a třeba časem nějaký vydavatel dospěje k názoru, že jsme komerčně zajímaví a postará se o to.“ V současné době vydává „doma“, tedy u vydavatelství Folk žije!, u jehož zrodu stál, a nemá potřebu čekat na něčí názor, zda je jeho hudba „komerčně zajímavá“.

Na rozdíl od minulého alba se tentokrát jako autoři nepředstavují Troníčkovi spoluhráči. Velkým návratem je naopak obnovení spolupráce s Radkou Havelkovou, která napsala řadu dodnes hraných písní pro dřívější Víťovu kapelu Poupata a nyní se po více než deseti letech znovu objevuje na scéně. Její (nejen názvem) křehká balada Ze skla i dynamická skladba na pomezí šansonu a odlehčeného folku Geometrie samoty se mezi Troníčkovými hitovkami rozhodně neztratí.

Nicméně Marien stále stojí především na tvorbě svého kapelníka. Po všech těch letech s Poupaty a po dekádě s Marien je Troníček zkušeným autorem, který dokáže propojit silnou a zpěvnou melodii s textem, který má hlavu a patu. Sedmičlenná sestava, která album nahrávala, navíc skýtá spoustu možností, jak zaranžovat instrumentální i vokální složku písní. Škoda mimochodem, že album obsahuje rozpis nástrojového obsazení jednotlivých skladeb. V případě Marien by to rozhodně mělo smysl. Na albu se naprosto přirozeně střídají skladby pro mužský a ženský hlas (nápad ponechat v kapele vedle Zdeny Troníčkové i původně „zaskakující“ Zuzku Mimrovou vůbec nebyl špatný), duety i sborové refrény a neztratí se ani výraznější instrumentální momenty (za všechny zmíním kytaru v Geometrii samoty nebo výraznou foukací harmoniku – bohužel tragicky zesnulého – Zbyňka Zubříka Rosendorfa).

Nejvýraznější místa desky? Hitová Zpod větrných mlýnů s dobře zpracovaným quijotovským námětem a s nepravidelným veršem, díky němuž nevadí gramatické rýmy. Zdánlivě jednoduchá a přitom silná Není sám. Podobenství Cestou za tebou, které jen na první poslech zní jako trampská píseň. Olešnická – harmonicky prostá píseň se silným příběhem o návratu do krajiny dětství (škoda však některých kostrbatějších míst – „do hor Orlických“, „kde dětský pokoj byl“). A Stopy z mysu Roca – ažpřekvapivě zdařilá koláž z citátů Václava Havla. A vlastně i hymnická Voda na schodech, jasná pecka na závěr alba, podobně jako kdysi Víťa uzavřel poslední desku Poupat dodnes hranou Nechce se mi domů. Jen tentokrát veršuje už z pozice téměř čtyřicátníka („Už na dobré čtyři kříže počítá se ten náš svět“).

Naopak pokus o humor kapele opět – podobně jako na minulé desce – nevyšel. Píseň Prše v dudeli – nebýt názvu na hraně trapnosti – by jako drobný nonsens proběhla bez povšimnutí, kdyby nebyla záměrně zvukově potlačena. Takto naopak zbytečně moc vyčnívá a na jinak dobře vystavěném albu působí rušivě.

V bookletu CD Víťa Troníček vysvětluje, co všechno může symbolizovat sklo v názvu alba – krásu, výjimečnost, naději, ale také křehkost příběhů nebo pomíjivost okamžiků. Ano, to vše jeho písně obsahují a to vše především jeho kapela dokáže předat posluchačům. To není vůbec samozřejmé, a i proto si Víťovy práce vážím. Co mě naopak mrzí, jsou výroky, které kapelník Marien na koncertech nebo v internetových diskusích občas trousí na adresu „kritiků“. Jako by folk protínala frontová linie – alternativci na straně jedné, „staromilci“ na straně druhé. Proč ale na sebe dštít síru? To, že sám raději poslouchám Traband nebo Tara Fuki, neznamená, že bych nemohl ocenit poctivě napsanou píseň, kterou si s kapelou budou zpívat fanoušci na koncertech a u táboráků. Obě varianty žánru, má-li vůbec smysl scénu takhle dělit, mají své fanoušky a obě mají právo na další život.

Vydavatel: Folk žije!
Rok vydání: 2014
Žánr: folk
Celkový čas: 43:30

www.marien.cz