Luboš Pospíšil: Příznaky lásky (recenze alba)

Luboš Pospíšil: Příznaky lásky (recenze alba)
5. října 2008 Folk, Recenze Autor: Milan Tesař

Zpěvák Luboš Pospíšil oslaví v roce 2009 už 40 let od začátku své kariéry. Nyní má kolem sebe omlazenou sestavu své kapely 5P, s kterou natočil nové album Příznaky lásky. Přečtěte si recenzi a případně reagujte v diskusi. Písně Náš věk, Růže z květinářství nebo Azylový dům můžete znát z vysílání Proglasu.

Luboš Pospíšil: CD Příznaky lásky Před téměř 40 lety se stal Luboš Pospíšil – původně jako kytarista – členem skupiny C&K Vocal. V roce 1983 mu vyšla první sólová deska Tenhle vítr jsem měl rád a od té doby majitel charakteristického hlasu přichází ke svým fanouškům – s menšími či většími pauzami – s novým materiálem. Na novince Příznaky lásky mu po boku stojí dlouholetý hudební partner Bohumil Zatloukal a několik muzikantů mladší generace. To vše pod osvědčenou značkou 5P.

Ať sáhneme po kterékoli Pospíšilově desce, vždy můžeme vsadit na několik jistot. I když zpěvákův hlas působí na první poslech jakoby nakřáple, je vždy intonačně přesný. Kromě toho má Pospíšil smysl pro silnou melodii, ať už si ji napíše sám, nebo si nechá posloužit od kolegy Zatloukala. A konečně velký důraz interpret klade i na texty, které jsou – přes důraz na slogan – do značné míry básnické.

Na novém albu pokračuje Pospíšilova spolupráce s básníkem Pavlem Šrutem, který je autorem devíti z celkových 11 textů. Mám-li vybrat nejzajímavější z nich, upozorním vás na skladby Válka slov („Válka slov bývá zlá i krutá / To moře nezná odlivy / Hladina vzteklým ohněm žlutá / Ráno je černá, černá jako olivy“) a Miriam („Proč říká že mě miluje / jak Indie Pákistán“). Za pozornost rozhodně stojí také Růže z květinářství, Šrutem přebásněné téma Roberta Gravese, psané, a tedy i zpívané volným veršem. Pěkný je Azylový dům („Snad přišla ze stepi / snad mě neoslepí“) a dobré nápady najdeme i v úvodní Koukej lásko („A k ránu Golem spolknul šém“). Naopak text písně Isabela je – přes zdařilé frázování – kostrbatý („Jak ranní mlha bílá je a rovná jak svíce“) a nebýt údaje v bookletu, usuzoval bych nejspíš na nějakého začínajícího textaře. Ke slabším momentům patří také song Mistr světa v dámě, který až příliš připomíná píseň Michala Prokopa – také se Šrutovým textem – Leteckej inženýr.

Nejlepší text alba – Náš věk – pochází z dílny už zesnulého folkového písničkáře Františka Stralczynského. Od začátku do konce je plný neotřelých metafor („Jsi nejmíň dvakrát kalená ocel / Jakoby v chodníku zalitá mříž / Máš desetkrát přestlanou postel“) a překvapivých obrazů a přitom je rytmicky zajímavý. A i když píseň ve skutečnosti postrádá refrén, verš „Rád s sebou vozím salonní kupé“ přímo nutí k prozpěvování.

I když si Pospíšil dává na přednesu textů hodně záležet, zůstává rockovým zpěvákem co do výrazu i celkového pocitu. I když se v jednotlivých písních dokáže přiblížit ke střednímu proudu (Isabela, Válka slov), k folku (Růže z květinářství), nebo dokonce ke country (Filmové vraždy), především díky omlazené kapele si album od začátku do konce udržuje totéž napětí, které nasadí v dobře zvolené úvodní písni (Koukej lásko).

Vydavatel: Supraphon Music, a. s.
Rok vydání: 2008
Žánr: rock
Celkový čas: 40:34