Karel Plíhal: Vzduchoprázdniny (recenze CD)

Jen názvy písní a několik nejdůležitějších technických údajů obsahuje obal nového CD Karla Plíhala. Pak už je na něm jen kousek trávy a obrovská plocha s nebem a mraky. Podobně čisté jsou i písně a básničky, kterých se na album vešlo dvaadvacet. Jen zpěv a kytara. Nic víc. Jenže čtyřnásobný držitel Porty z 80. let a nejintrovertnější český folkař si dokáže publikum omotat kolem prstu. Tentokrát k tomu nepoužívá jen slovní hříčky a skvělou hru na kytaru, ale i něco navíc. Přesah směrem vzhůru, nad mraky, který z jeho Vzduchoprázdnin dělá jednu z hudebních událostí roku.

Na nové Plíhalovy písně jsme čekali velmi dlouho. V minulých letech sice vyšlo písničkářovo koncertní CD a DVD, v roce 2004 natočil oceňovanou kolekci skladeb Josefa Kainara Nebe počká a v roce 2000 shrnul své starší písně na album Kluziště. Ovšem jeho donedávna poslední sbírkou novinek byli Králíci, ptáci a hvězdy z roku 1996. Po šestnácti letech Plíhal překvapil mimo jiné tím, že v bookletu alba neotiskl texty. Vzhledem k tomu, že jeho písně stojí na slovech, vyžaduje poslech alba od posluchače více pozornosti. To se však vyplatí. Jestliže si totiž při prvním poslechu všimneme humorných rýmů a situací, jako je například verš o grilovaném kuřeti vyšňořeném v termosáčku, vyznání „jsem slon a ty jsi porcelán“ nebo srovnání velblouda a Quasimoda, kteří oba mají na zádech hrb, při posleších dalších si všimneme onoho zmíněného přesahu.

Plíhal po padesátce začíná bilancovat, a to nejen v písních nazvaných Nezestárlas nebo Generační výpověď. Krásné podobenství o životním zrání mu poskytne téma antikvariátu a v písni Jednou prý vymýšlí úžasnou metaforu: „Podzim už hlásí tři čtvrtě na ocún.“ Vzduchoprázdniny jako album sice více než o stárnutí pojednávají o lásce (ať už ve vánoční písni Napadl sníh nebo v podobenství O mracích a tak), ale téma konce nebo spíše touhy po pokračování „tam někde nahoře“ je z něj zřetelné. „Po všech našich pádech stále dál se šlape na pedál,“ tvrdí Plíhal v písni Na kolech a pokračuje: „Až ti jednou sprintem zmizím labyrintem…“ Jinde zpívá: „Jednou prý se rozplynem“ a v další písni řeší existenci „temné skryté hmoty“, a tedy něčeho, co nevidíme, ale co určitě existuje. Boha sice přímo pojmenovává spíše v legračních situacích („Pámbu mlčí, asi čte si…“; „Pánu Bohu vypad z kapsy notýsek“), ale náznak úcty po plíhalovsku se mihne například v ledabylém vánočním verši: „Tajemný host o cosi zacinká čímsi.“

Mnohovrstevnaté texty ve spojení s Plíhalovým přirozeným, jakoby šeptaným, zpěvem, s výtečnou hrou na kytaru a se skvěle zvládnutým zvukem (v písni Prase zpívá Karel Plíhal vtipný duet sám se sebou) – to všechno ze Vzduchoprázdnin skutečně dělá domácí desku roku 2012. Mimochodem i ten obal, možná skoupý na informace, je krásný.

Vydavatel: Inspiracek
Rok vydání: 2012
Žánr: folk
Celkový čas: 46:56