Kapucíni & Stanley: Všetkými desiatimi

Slovenská hudební akademie letos v rámci cen Aurel poprvé předávala ocenění za gospel, což u našich východních sousedů (podobně jako například v amerických cenách Grammy) označuje hudbu libovolného žánru s křesťanským poselstvím. Prvními vítězi se stali folkrockoví Kapucíni společně s písničkářem Stanleym. Jejich album Všetkými desiatimi je žánrově i tematicky velmi pestré a ocenění si bezesporu zaslouží.

Základ skupiny tvoří skuteční členové kapucínského řádu v čele s rodnými bratry Tkáčovými Felixem Jánem (zpěv) a Ondrejem (harmonika, zpěv) a jejich bratrem řeholním Michalem Hirkem (kytara). Zbytek sestavy je proměnlivý, avšak na aktuálním albu ji tvoří ještě pět dalších muzikantů (například saxofon, housle, mandolína) plus Stanley plus jako host Peter Solárik na tubu. Jednotliví členové kapely mají za sebou různou minulost - od bluegrassu přes folk a blues až po tvrdší rock. To vše se na albu odráží a pokud hovořím v úvodu o folkrockové skupině, jedná se pouze o zjednodušující označení pro víceméně akustickou formaci s bicími.

Stačí si poslechnout prvních pět písní, abychom poznali, jak je album Kapucínů pestré. Úvodní Lyžička je odpichová kombinace rychlého blues a swingu s tubou v roli basy. Následuje folková balada Niekto, poté opět klidná, avšak spíše jazzová (či bluesová) skladba Rozpor. Píseň Koncert má opět nejblíže k folku a postupně se proposloucháme až k etno-koledě Terchová nebo k předposlednímu rokenrolu Krčma a závěrečnému country Šťastný je človek. Přitom jedním z jednotících prvků zůstává foukací harmonika, jeden z nejvýraznějších nástrojů alba.

I když kapelu tvoří řeholníci a i když dostala ocenění za gospel, neznamená to, že by všechny texty byly prvoplánově duchovní. Vedle písní, které vnímáme na první poslech jako modlitby (a jde o modlitby krásné a originální - Trubadúrova spoveď, Prosba), na albu najdeme i skladby na první poslech civilní. Avšak i v úvodní Lyžičce, zdánlivě bezstarostné trampské písni o pražcích, autor oslovuje Boha ("Tvoje slovo tvorí. Z jantárových viet / narodil sa svet. Aj so mnou je to tak, / môj plameň kdesi horí. / Mám to rád."). V Nanovo se o Něm hovoří ve třetí osobě ("Niekto"), zatímco třetí píseň Rozpor je opět jednoznačná modlitba. Mimochodem v ní se mi velmi líbí právě onen zdánlivý "rozpor" mezi naturalistickým líčením utrpení ("jak hnisajúce vredy, jak rozdrvené kosti") a krásou básnických výpovědí.

Všetkými desiatimi je album písní o Bohu z různých úhlů pohledu: o právě narozeném Ježíškovi (Terchová), o ukřižovaném Ježíši (Rozpor), o Bohu Stvořiteli (Lyžička), o Bohu, který odpouští a miluje (Krčma). Ale je to také album o radosti - o obyčejné radosti z hraní (Roky) i o radostném životě s Kristem (Šťastný je človek). To vše výborně zahrané a profesionálně vyprodukované. A i když bych drobné výhrady měl (například bicí v Prosbě excelují, zatímco v Rozporu zní celkem všedně) a ne všechny písně jsou stejně silné, musím zopakovat, že cenu Aurel Kapucíni dostali zaslouženě. Takto si totiž představuji moderní křesťanskou hudbu: originální, pestrou, poetickou a přitom jednoznačnou.