Kajkery: Bo (recenze alba)

Solidně zahraný folkrock, hitové melodie. V čele kapely zpěvák-majitel příjemného hlasu, který nehraje na žádný nástroj. Uhodli byste, kdo to je? Ano, charakteristika přesně sedí například na pražský Načas, letošního držitele Krtka ze Zahrady. Ale stejně tak ji můžeme použít pro frýdecko-místecké Kajkery, které letos oslavily 10 let od svého vzniku. Snad s tím rozdílem, že zpěvák Kajkery Theodor Kara Barczi si přece jen občas foukne do harmoniky.

Předchozím odstavcem by se vlastně dala odbýt celá recenze alba Bo, které Kajkery natočily v roce 2005. Kapela skutečně příjemně šlape celých téměř 50 minut, po muzikantské stránce má deska stálou, velmi solidní úroveň. Nuda při poslechu alba také nehrozí: střídají se nejen písně klidnější a rychlé, ale i pasáže akustičtější s hutnými, a to někdy i v rámci jedné skladby (Jenom mráz).

Zpěvák Kara nemá žádnou výslovnostní vadu, jeho hlas se dobře poslouchá, působí důvěryhodně. Pokud jde o texty, najdeme na desce několik zajímavých nápadů. Zaujalo mě například konstatování „Nejlepší sám je být s tebou“ v hitovém Nejlepším obrazu nebo sebeironická píseň Hezký kluk. Jinde však Barczi jako textař balancuje na hraně frázovitosti („Ale věci, kterým věříš, tak ty se ti vrátí / ani to tak dlouho netrvá“ – Žluté moře).

Kajkery se velmi dobře poslouchají naživo. I když texty v jejich písních hrají poměrně velkou roli a zpěv je srozumitelný, dokážu si představit, že si posluchači na jejich hudbu dobře zatancují a žádné poselství nevnímají. Prostě příjemná kulisa. Přitom se samozřejmě cení, že muzikanti k dobré náladě svého publika neomílají provařené hity, ale hrají své vlastní písně.

Jenže podobně solidních folkrockových kapel u nás působí řada, stejně jako zpěváků s pěkným hlasem. Kajkery hrají dobře, avšak jsou zaměnitelní. V jejich hudbě mi chybí něco, podle čeho bych na první pohled poznal: Jasně, Kajkery!

Rok vydání: 2005
Vydavatel: Jumbo
Žánr: folkrock
Celkový čas: 48:51