Jiří Soustružník: Soustružníka muzika (recenze demonahrávky)
Konkurence na české písničkářské scéně je obrovská. Proglas se snaží poskytovat prostor i mladým a neoposlouchaným hlasům, avšak začátečnické chyby musí autoři odstranit sami. Demonahrávka Jiřího Soustružníka stojí za pozornost, avšak jako celek ve srovnání s nadprůměrnými folkovými deskami zatím neobstojí.
Jméno Jiřího Soustružníka jsem neznal do té doby, než mi tento písničkář poslal své demo. A mnoho toho o něm nevím ani dnes. Na internetu jsem našel pouze pozvánku na jeho koncert, který se konal v červenci 2006 v Havlíčkově Brodě – na koncert, uvedený sloganem „Blues, které jde od srdce“. Jiří Soustružník ve skutečnosti blues nehraje. Občas sice bluesovou formu použije (Vysočina), avšak jinak jde o písničkářský folk – se zajímavými nápady, avšak také se spoustou detailů k vylepšení.
V první řadě je třeba říct, že Jiří Soustružník není výrazný zpěvák a navíc má problém s výslovností „ř“. Pokud tedy má něčím zaujmout, měly by to být samotné písničky. Na tomto poli se mu to však zatím daří jen se střídavými úspěchy. Úvodní Krtek a holub je například hitová písnička, které však velmi škodí zbytečné několikeré opakování refrénu. Podobně i dalším písním by slušelo výrazné zkrácení. Jako voda má dlouhou předehru, až k nudě se stále opakuje motiv v Czabovi (mimochodem maďarské křestní jméno se správně píše Csaba), přes pokus o gradaci je nezáživná i píseň Na divokých koních.
Dalším nešvarem Soustružníkových písničkářských pokusů jsou obrácené přízvuky. Například v písni Lojzo dál „všechNO je naopak“ a „koleNA se klepou“. Na kvalitě nahrávce nepřidá ani zjednodušená (a tedy nesprávná) výslovnost „kerý“ (Czaba), vycpávkové slovo „furt“ (Na divokých koních) nebo pokus o rým „cestou/nesou“ (Na divokých koních).
Jiří Soustružník se snaží, aby jeho album bylo pestré. Střídá pomalé písně (Drak) se svižnými (Martin a jeho strach), pokouší se o gradaci (Na divokých koních) a temperamentní projev (Pán vran). Jenže každé písni chybí něco k tomu, aby natrvalo uvízla v paměti. Když například stojí za pozornost text, volá posluchač po zajímavějších aranžích (Plný ruce kamení). Když nás autor naláká pěknou kytarovou předehrou, po chvíli nás zklame podivným agrofolkem, jehož smysl mi uniká (Lojzo dál).
Věřím, že Soustružníkovy písně jdou skutečně od srdce. Jiřího však čeká ještě spousta práce, aby jeho tvorba našla své místo také v srdcích mnoha posluchačů. Konkurence na písničkářské scéně je obrovská, začátečnické chyby se na ní neodpouštějí.
Rok nahrání: 2007
Demonahrávka
Žánr: folk
Celkový čas: 44:30