Jako ryba ve vodě 2009: Milan Valenta

„Je doba návratu, ještě je čas,“ zpívá na svém pozdně debutovém albu písničkář Milan Valenta. V 70. letech hrával po boku Jaroslava Hutky, těsně před revolucí koncertoval s Petrem Lutkou, avšak pro většinu mladých posluchačů folku je jeho jméno zatím neznámé. Milan Valenta se vrátil na scénu po 15 letech mlčení s albem Kdy všechno končí i začíná. V současné době je sice vysoce postaveným manažerem velké stavební firmy, avšak po očku pokukuje po letních folkových festivalech a rád by se na scéně objevoval tak často, jak mu to další aktivity dovolí. Jednou z akcí, na kterých vystoupí, bude festiválek Proglasu Jako ryba ve vodě 23. dubna v divadle Barka v Brně-Králově Poli.

Své aktivity v 80. letech Valenta v rozhovoru pro časopis Folk & country shrnul slovy: „Hrát v kapelách jsem začal po sedmiletém chození do houslí, na samém začátku 70. let. Samozřejmě jsem k tomu také přidal kytaru a během studia na gymnáziu jsem hrál ve dvou countryových skupinách. Zkoušel jsem to také s místní bigbítovou kapelou a první vlastní písničky jsem začal psát, když jsme hráli folk ve dvojici s jedním kamarádem. V roce 1974 jsem přišel studovat do Prahy stavařinu a dostal jsem příležitost hrát jako host v pořadech Jaroslava Hutky v Klubu v Čáslavské. To byl výborný vstup do tehdejšího folkového světa. Poznal jsem tam ostatní již zavedené nebo začínající písničkáře a využil možnosti hrát na jiných pražských folkových scénách: v Divadle v Nerudovce, na Baráčnické rychtě a dalších. Koncem 70. let mě a Jirku Mazánka oslovil Vlasta Marek, který tehdy právě rozpustil jednu ze sestav „elektrického“ Amalgamu a přišel s nápadem sestavit „akustický“ Amalgam. To byla příjemná spolupráce, vytvořili jsme několik komponovaných pořadů, jeden například na verše indického básníka Rabíndranátha Thákura. Vyvrcholením naší činnosti pak byla účast na Pražských jazzových dnech v roce 1979. Celá osmdesátá léta jsem hrál sám jako lidový hudebník své písničky, s Jirkou Mazánkem jsme připravili společný pořad, který měl název Nalézání sebe, a také jsem občas jezdil na koncerty s Petrem Lutkou a Petrem Freundem.“

O následujícím období pokračuje: „Těsně po revoluci, na jaře 1990, jsem byl osloven francouzskou stavební firmou, která tehdy začala stavět hotel Hilton. V konkurzu jsem uspěl a odjel na stáž do Paříže. Pobyt ve Francii mnohé změnil, po návratu jsem se hodně věnoval své profesi stavaře a také se nějak v tom porevolučním nadšení vytratila touha psát písničky.“

A proč se nakonec rozhodl pro návrat? „Víte, život je krásný tím, že přináší neustálé změny. Jsou věci, které se nedají naplánovat, prostě jen tak přijdou. V roce 2005 mi začala muzika chybět, najednou to mělo rozměr určité životní nutnosti, začal jsem psát nový repertoár a od roku 2006 zase pozvolna koncertovat,“ uzavírá staronový písničkář, který v loňském roce výrazně bodoval i v naší posluchačské hitparádě Kolem se toč.