Ivo Cicvárek: Velký svět (recenze)

„O tom, že bych měl opět natočit něco sám za sebe – byť třeba s kapelou – jsem přemýšlel už léta. Nakonec vznikla bilanční deska, sestavená z písní, které jsem napsal v těch posledních jedenácti letech a které zatím nikde oficiálně nevyšly. Snažil jsem se, aby vybrané skladby pokrývaly ta nejzásadnější témata, která mě v poslední době potkala,“ říká písničkář Ivo Cicvárek v rozhovoru na serveru Brno – město hudby, a vysvětluje tak, jak své první autorské album po jedenácti letech sestavil.

Na Velký svět si Ivo pozval několik zajímavých hostů včetně bývalých členů své někdejší skupiny OKO bratrů Šmiřáků (tuba, lesní roh), dále včetně Jana Vašiny (saxofon, basklarinet) nebo Markéty Tulisové, zpěvačky z Ivovy stále fungující skupiny Leporelo. Základ doprovodné kapely však tvoří trojice muzikantů, díky nimž vyznívá deska při své pestrosti jako ucelené dílo – rytmiku tvoří zkušený baskytarista Jakub Šimáně a ve folkových kruzích dosud spíše neznámý Pospe a na kytaru hraje Honza Žamboch. Ještě před třemi lety by jméno písničkáře a držitele dvou Andělů na postu nezpívajícího instrumentalisty mnohé překvapilo, nicméně po Honzově výtočné sólové desce Guitar & Forest se není možné této volbě podivovat.

Právě díky tomu, že celou desku (s výjimkou křehké úvodní balady Na cestě) natáčela jedna studiová kapela, mohl si Ivo dovolit seskládat album z písní různé nálady, různých témat a různých akcentů, aniž by zahrozil jen náznak roztříštěnosti. Je to vlastně taková přehlídka řemesel, které písničkář Cicvárek umí. Bez nároku na úplnost dám pár příkladů: Nový heslo je svižná hitovka s výsostně aktuálním námětem. Tak jako Žamboši kdysi zpracovali téma spamů, dotýká se teď Cicvárek traumatizujícího problému hesel, nicků, registrací a vůbec přístupu na webové stránky a do počítače. Dvojznačná věta „Nemám žádný čistý místo v paměti“ není jedinou perlou této písně. Na dvou březích, převzatá z repertoáru Leporela, není jen textově úsporná milostná-nemilostná píseň („To, co v nás pění, láska není“), ale především ukázka Cicvárkova umění napsat silnou melodii. Ve Fotce z příměří vyniknou aranžérské schopnosti (naléhavý lesní roh a příjemná barva elektrického piana rhodes). Mimochodem přestože je spoluautorem této písně Honza Žamboch, melodie se mi zdá možná „nejcicvárkovatější“. Netuším proč… Další svižná píseň, Mariáš, zaujme opět aranžérsky (tuba), ale i textem („Chvíli nás tu strašil Dante, chvíli Bulgakov“). V Dětech hrdinů, melodicky spíše nevýrazné písni, najdeme jednu z nejlepších textových perel alba – věta „I soudružkám se doma říkávalo mami“ by mohla sloužit jako zadání písemné práce na téma soužití generací, stejně jako nadpis eseje o vyrovnávání se s odkazem komunismu. To vše v písni najdeme, propleteno s odkazy na Poea a s krásně zakomponovaným psacím strojem coby hudebním nástrojem a symbolem „černobílých dekád“. Celé album pak graduje v hymnické písni Jak je velký svět?, vyznání nejbližším i vlastnímu dětství („Točit klikou dětství zpět“).

Téma rodiny sice z pestrého alba nevyčuhuje, přesto je však cítím jako zásadní. A myslím tím rodinu několika generací. Ne náhodou Ivo Cicvárek v bookletu na prvním místě děkuje „Lucce [manželce], svým dětem, rodičům a prarodičům“. Právě proto, že zahrnuje minimálně čtyři generace a jejich paměť, je Ivův svět skutečně velký.

Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2013
Žánr: folkrock
Celkový čas: 47:07

www.ivocicvarek.cz