Filip Pýcha: Michal David a Hana Zagorová mě neoslovili

Filip Pýcha je dlouholetý kapelník skupiny Tajné slunce, která hraje směs folku a alternativního rocku. V našem studiu se představil jako sólový písničkář. Poslechněte si pořad, který moderoval Martin Kyšperský, ze záznamu.
Filip Pýcha v pořadu vypráví o své cestě k hudbě. Říká: „Byl jsem formován popem 80. let, Michalem Davidem a Hankou Zagorovou, ale to mě neoslovilo. Orientoval jsem se ke čtení knížek a přes ně jsem se dostal ke Karlu Krylovi.“ Hudba jej poprvé zaujala právě v pořadech Karla Kryla na Svobodné Evropě v 80. letech, kdy se také začal v muzice orientovat na texty. Postupně objevil folkovou scénu, underground a poté některé kapely z alternativy. Za důležitou osobnost, která formovala jeho vztah k hudbě na začátku 90. let, považuje Richarda Čecha ze skupiny Moráň, jehož jednu píseň také v pořadu zahrál.
V další části rozhovoru Filip Pýcha hovoří o své kapele Tajné slunce: „Začínali jsme s tím, že na náš přišli kamarádi. Postupně se na to nabalovali kamarádi kamarádů, a začali tedy chodit lidé, které neznáme. Po celou dobu existence kapely však platí, že na nás chodí lidé, s kterými se postupně seznámíme, a pak je známe osobně. A to je pravidlo asi dodnes.“
Na otázku, jestli se cítili být součástí nějaké scény, Pýcha odpovídá, že většina přátelství s dalšími kapelami a hudebníky vznikla spíše náhodou: „Jednou jsme hráli někde na ulici a druhý den mi přišel e-mail od Fumase z Původního Bureše, kterého jsem dlouho předtím obdivoval, že se mu to na té ulici líbilo a že si s nimi máme přijít za týden zahrát do Besedy. Podobným způsobem se to dostalo k Jardovi Svobodovi a hráli jsme jeden koncert s Trabandem. Nebo jsme hráli s Michalem Bystrovem a jeho kapelou Strašidelná loď.“
V závěru pořadu hovoří Filip Pýcha o svém rodinném životě. Prozradí na sebe, že byl se všemi svými dětmi na rodičovské dovolené a že se s manželkou střídá u praní a vaření: „Umíme se vystřídat a jsem na to pyšný. Manželka vaří o víkendu fajnová jídla a já vařím přes týden to, co musí být za čtvrt hodiny hotové. Děti mi to někdy chválí, že je to lepší než ve školní jídelně.“