Eva Černá: Mozaika pocitů (recenze CD)

Eva Černá: Mozaika pocitů (recenze CD)
5. května 2015 Folk, Recenze Autor: Milan Tesař

Mozaika pocitů je album zhudebněných písňových textů Evy Černé. Na jeho realizaci se podílely například skupiny Biomassa, Jen tak tak nebo Lee Banda. Vznikla tak pestrá kolekce písní, které spojuje jednotná poetika.

Hudebních alb zaměřených na tvorbu jednoho textaře, který svá slova svěřuje různým interpretům, nevychází mnoho. Známe samozřejmě projekty Michala Horáčka (od společných alb s Petrem Hapkou až po monumentální projekt Český kalendář). Vycházejí kompilace starých písní s texty autorů už zesnulých (Zdeněk Borovec, Jiří Grossmann) i žijících (Jiřina Fikejzová). A před několika lety vyšlo profilové album zatím nedoceněného textaře Emanuela Míška (ve spolupráci se skladatelem Josefem Fojtou). Nové album, které představuje textařku Evu Černou, tak můžeme brát jako další z nemnoha kamínků do zatím spíše skrovné mozaiky. Na rozdíl od strukturou a procesem vzniku dokonale připraveného Horáčkova Českého kalendáře nebo koncepčního projektu pánů Fojty a Míška (Všechno má svůj čas) vypadá Mozaika pocitů jako dílo nahodilejší, méně plánované. „Vzala jsem svoje dosud nepublikované texty a nabídla je ke zhudebnění. A pak jsem čekala, jestli si najdou své skladatele a interprety,“ líčí autorka v bookletu. Výsledek rozhodně stojí za poslech. Záleží, s čím srovnáváme a co očekáváme, ale pro brněnskou folkovou scénu je Mozaika pocitů obohacením.

„Každý skladatel a interpret viděl text svým pohledem – a tak vznikly skladby beat-rockové, folkové, šansonové, jazzové,“ pokračuje textařka, a částečně tak předjímá charakter alba. Výsledkem však není neposlouchatelný žánrový mix. Naopak, z alba je slyšet jednotná produkce, kterou měl vedle Evy Černé na starosti Jiří Kubowský, kapelník brněnské rockové skupiny Biomassa. Právě on nakonec zhudebnil dvě třetiny textů na albu a řadu z nich i – sám nebo se svou domovskou kapelou – nazpíval. Aby však mozaika byla přece jen barevnější, účastnili se projektu i další hudebníci – skupina Lee Banda v čele s autorkou a zpěvačkou Mijou Peterkovou nebo členové skupiny Jen tak tak, především pak její „brněnská sekce“, tedy zpěvačka Nela Mládková. Na třech písních se jako interpret a spoluautor podílel vyhledávaný brněnský baskytarista Jakub Šimáně. A závěrečnou – trochu kontroverzní – skladbu Tak si mě najdi zhudebnila a zpívá Tereza Malá.

Převažujícím stylem je folk či folkrock s odbočkami k blues (Ospalé blues), šansonu (Lazy Girl, Do tmy padá déšť) nebo jazzu (Zavírám v podání Kateřiny Rakovčíkové). Všichni autoři hudby splnili možná nevyslovené zadání – jde o textařský projekt, a textům by tím pádem mělo být rozumět a hudba by je neměla přehlušovat. To ovšem neznamená, že by se po hudební stránce na albu nic nedělo. Za pozornost stojí jak některé melodie (Kubowského Skořápky), tak aranžérské detaily – housle Jiřího Salajky v Do tmy padá déšť, rocková kytara Michala Ševčíka v Plameňácích nebo akordeon Ondřeje Váchy v titulní Mozaice pocitů. A samozřejmě v Zavírám saxofon Jana Vašiny, osvědčené jistoty brněnských hudebních projektů.

Eva Černá je skutečně textařka a nikoli básnířka (v tom se liší například od Michala Horáčka, jehož texty-básně obstojí i bez hudby). Její slova mají hlavu a patu, verše jsou rytmicky většinou v pořádku a zpěvákům jdou dobře do úst. Spíše než příběhy se v nich odrážejí pocity, vztahy a náznaky dějů. Jinde neslyšené téma zde nenajdeme, zaujme spíše hra s vizemi (mozaika a motýlí křídla v Mozaice pocitů) se zvukem slov (kapky nenechavky v Do tmy padá déšť) nebo s metaforami („dlaně jsou plameňáci“). V textech se bohužel vyskytuje mnoho gramatických rýmů (padají/sténají, toulavá/šedavá, medoviny/slonoviny), případně asonancí na místě očekávaného rýmu (ke kapce/mozaice, motýla/je jen hra). Vyloženě škoda je neopravených kostrbatostí typu „díky tvojí nevěře“ (Zavírám). Největší chybou je pak zařazení francouzské verze písně Tak si mě najdi. Především překlad názvu – Alors trouve te moi – vůbec není francouzsky. (Autor recenze, sám francouzštinář, větu pro jistotu konzultoval s rodilým mluvčím – odborníkem-lingvistou –, který mu pochybnosti potvrdil.) V celé písni lze pak najít řadu nekorektně vyslovovaných pasáží v čele se slovem chanson (nesprávně vysloveno se [z]). Stylové a rytmické oživení à la Zaz na konci alba by nemuselo být špatné, ale tyto do uší bijící chyby celku bohužel ubližují.

I negativní pocity však do mozaiky patří. A pominu-li závěrečnou píseň a některé výše zmíněné drobnosti, obsahuje Mozaika pocitů příjemný, nadprůměrný a v některých momentech dobrý i velmi dobrý folk. Eva Černá jako textařka je spíše řemeslnice než básnířka. Ale to vůbec není na škodu. Ve spojení s dobrými autory hudby a interprety se kamínky její mozaiky třpytí a vybízejí k opakovanému poslechu.

Vydavatel: Jiří Kubowský
Rok vydání: 2015
Žánr: šansony
Celkový čas: 39:26

(Článek vznikl pro server Brno – město hudby)

Rozhovor s Mirkem Kemelem

kemel-mirek_rozhvor-MilanTesar_fotoMartinHolikPoslechněte si rozhovor s písničkářem a karikaturistou Mirkem Kemelem o albu Vlčí stopy.

Regiony

Regiony

Hudební výlet do Polska

Zveme vás na hudební výlet do Polska. polski-piach_polnoc_obalCD

30. narozeniny skupiny Cimbal Classic

Cimbal ClassicSkupina Cimbal Classic zve na své výroční koncerty.

Nové album skupiny Adorare

IMG_4930_AdorareSeznamte se s novým albem valašské křesťanské kapely Adorare

Partneři

Harmonie_logo_velke_web