Cymbelín: Těba

Rok vydání: 2005
Vydavatel: Indies Records
Žánr: folkrock
Celkový čas: 46:55

Že ve skupině Cymbelín od minulého alba Kolem osy téměř nezůstal na kameni kámen (jak by pravil folkový klasik), je dostatečně známé. Jen pro pořádek připomenu, že z původní dlouholeté čtyřčlenné sestavy v kapele zůstal pouze kapelník, autor, zpěvák a kytarista Tomáš Šenkyřík a houslista (a v poslední době možná častěji baskytarista) Pavel Rajmic. Sestavu na třetím albu Těba dále tvoří saxofonista Jiří Mottl, bubeník Lukáš Kyzlink a především zpěvačka a textařka Vladimíra Krčková. Klára Šmahelová (knoflíkový akordeon bajan), která na albu pouze hostuje, se mezitím stala plnohodnotnou členkou skupiny. Pokud na loňské demonahrávce Etno Underground Cymbelín předvedl razantní změnu stylu od folku k alternativnímu rocku, tentokrát se vrací o půl kroku zpět. Vedle rytmických písní s pravidelným rockovým rytmem na novém CD nechybějí klidnější a lyričtější polohy. A co jako jistota zůstává, jsou poetické texty.

Skutečně nová je u Cymbelínu snaha o dramatický vývoj v rámci jedné skladby, což můžeme sledovat na "miniatuře" Moře je. O miniaturu však jde pouze z hlediska textu. Osm kratičkých řádek Tomáše Šenkyříka dokázala kapela ve studiu natáhnout na čtyři minuty, aniž by posluchače jen chvíli nudila. Za mikrofonem se vystřídají Tomáš i Vlaďka, jednotlivé nástroje si předávají sóla, minimalistické pasáže se střídají s plnějším aranžmá. Zatímco tento Tomášův text pouze dodává propracované kompozici patřičnou náladu, verše Vlaďky Krčkové by většinou obstály i bez hudební složky. Velmi poetická je například Věštba rozptýlená, surrealistický fragment toku myšlení, který je ve výsledku bohužel místy přehlušen hudebním doprovodem (dlouho jsem si například myslel, že zpěvačka zpívá "i když se zdá věštba rozptýlená" namísto "i když se znám... věštba rozptýlená").

Výměna zpěvačky patří (vedle přidání bicích a saxofonu) k nejzřetelnějším změnám Cymbelínu. Zatímco hlas Kristýny Šenkyříkové byl možná na první poslech pronikavější (i když na demu Etno Underground jej ostatní nástroje místy silně přehlušovaly), Vlaďka Krčková si více pohrává s náladami. V jejím projevu je cítit každé pousmání i pozvednutí obočí, významotvornou roli hraje protahování dlouhých tónů, avšak někdy je v jejím zpěvu na můj vkus ozdob až příliš (Těba). Zatímco Kristýna si vždy rozuměla především s klávesami, Vlaďka vsází na dialog svého hlasu se saxofonem. Tomáše Šenkyříka coby zpěváka známe už z minulých desek. Jeho hlas není nijak výjimečný, často zní nenápadně až nesměle (Chrpa polní), avšak tím tvoří příjemný kontrast k projevu kolegyně.

Když budete album Těba poslouchat poprvé, asi se vám do paměti vryjí především rychlejší skladby jako úvodní Lulu On The Bridge (se zajímavým spojením moravských nářečních prvků - "Jsem tvá dúbravěnka zelená" - a anglického sloganu v refrénu), titulní Těba (opět surrealistický příspěvek textařky Vlaďky Krčkové) nebo Popsala bych postel (znovu text, který má k popisnému realismu daleko, navíc píseň melodický silná navzdory absenci refrénu). Doporučuji však soustředit se i na skladby méně nápadné, přesto zajímavé (například závěrečné Spíš, které mé pozornosti unikalo asi nejdéle).

Můj celkový dojem z alba? Cymbelín překonal personální krizi se ctí, Tomáš s Pavlem získali zdatné spoluhráče a nastoupili novou, pro sebe zatím neprobádanou cestu. Rockovější pasáže alba na první poslech možná neznějí úplně originálně, avšak spojení barevné hudby nového Cymbelínu s poetickými texty původní je. I když jsem několikrát v tomto článku použil slůvko "surrealistický", neznamená to, že by texty Cymbelínu neměly smysl. Naopak, každý z nás má možnost najít v nich svůj vlastní obsah, přemýšlet, co chtěl(a) autor(ka) říci kterou větou, kterým nezvyklým spojením. A v tomto ohledu vůbec nepůsobí rušivě, že kapela - tak jak má ve zvyku - přidala i několik veršů svých oblíbených básníků. Seifertovo Moře ("Dívky se koupaly dopoledne v moři / Moře a jejich vlasy v jedinou vlnu splynou") nebo "rurálně-duchovní" Chrpa polní Jiřího Jana Víchy ("Jsi úsměv Pána žní / v pálavě, která bolí...") k poetice Cymbelínu ladí.