Careta: Caretní hra (recenze)

Careta je trampfolková skupina z Křenovic u Slavkova, známá mimo jiné tím, že každý rok pořádá festiválek Křenovický Rakovec. Funguje devět let a nedávno jí Dalibor Štrunc z Cimbal Classicu coby spoluproducent a vydavatel nadělil první oficiální CD s vtipným názvem Caretní hra. K původnímu významu slova kareta (vodní želvy) odkazuje ilustrace na obalu alba, jakkoli vyobrazení želví gangsteři mají k vodním tvorům daleko.

Gangsterská ani vtipná hudba Carety není. Kapela hraje standardní akustický folk a trampskou píseň jihomoravského ražení, inspirovanou všemi těmi kameloty a ftprimy, které se kdy v okolí Brna pohybovaly. Je to hudba na poslech příjemná, melodická, s výraznými a většinou dobře sezpívanými vokály. Zvonivé kytary ladí, příjemným kořením je foukací harmonika, rytmika šlape místy velmi inspirativně – však také za perkusemi stojí jako host Pavel Bongo Plch, jeden z nejzkušenějších brněnských hráčů.

Interpretačně (možná i díky zkušeným uší producenta Štrunce) je na tom Careta na svém albu velmi dobře a v žánru, který hraje, patří za roky své existence k jihomoravským amatérským špičkám. Nedaří se jí však vyhnout častým klišé, která k tomuto hudebnímu stylu bohužel patří. Stačí si vzít téměř kterýkoli z textů a přečíst si jej bez hudebního doprovodu. Velmi jednoduché až primitivní rýmování (vrcholem je absolutní rým „na vlak mám / kde tě mám“ v písni Cesta), všudypřítomné trampské reálie („Když kouknu se ti do očí tak slyším šumět les“) a pořádná porce romantiky („Při svíčkách šeptáš mě mám tě rád“) – to jsou přísady, které sice části trampského publika nevadí, avšak jiné potenciální posluchače mohou odradit. Textům škodí podivné vazby („Pole červánků a západ slunce patřil nám“) a nepřirozené kostrbatosti („Když ruku v tvoji položím“). S textovými klišé ve většině písní ladí konvenční doprovod – sice dobře zahraný, ale ničím výjimečný.

Otázka zní, zda v žánru na pomezí folku a trampské písně je vůbec žádoucí přijít s novými tématy, psát originálně a pokoušet se dát písním takový kabátek, aby člověk po prvním poslechu poznal: To je přece Careta! Asi opravdu nemá smysl kapele radit, aby se snažila být výrazně jiná. Důležité je, že základ stojí – příjemné barvy hlasů (což platí o zpěvačkách víc než o zpěvácích), slušná práce s vokály (jen pozor na nadbytečné melodické ozdoby), poctivě zvládnuté řemeslo. A na tomto základu se teď dá stavět – třeba tak, že místo kladení „ruky v ruku“ zazpíváme něco, co bychom tomu druhému skutečně dokázali a chtěli říct.

Rok vydání: 2010
Vydavatel: Cimbal Classic
Žánr: folk/trampské písně
Celkový čas: 46:05