BPT: Já jedu dál (recenze)

Zlínská kapela BPT není na regionální scéně žádným nováčkem. Její počátky sahají až do 80. let a v archivu rádia máme její starší album Tváře z roku 2004. Od roku 2008 však funguje současné složení, sedmičlenné a především sedmihlasé. BPT se dnes orientují na převzatý i autorský trampský repertoár a velký důraz klade právě na bohatě aranžované vokály. Vracejí se tak k tradici prvorepublikových vzorů, aniž by zavrhovali to dobré, co daly trampské písni jako žánru pozdější dekády.

Já jedu dál není profesionálně vyprodukované album s jasnou koncepcí. Jde spíše o domácký sběr písní, které se kapele nastřádaly v repertoáru. „Za dvě odpoledne jsme (…) spáchali dlouho očekávané CD,“ píše kapela na amatérsky vyrobeném obalu desky. Jde tedy o demonahrávku, určenou pro skupinu samotnou, pro rodinné příslušníky a pro přátele, ale také pro pořadatele festivalů (vím, že Pavel Aligátor Nenkovský z Mohelnického dostavníku byl z alba nadšený) a v neposlední řadě pro fanoušky, které BPT svými vokály nadchnou na koncertech.

Nebylo by v pořádku hodnotit nahrávku podle profesionálních měřítek. BPT zpívají především sobě a druhým pro radost a může jim být jedno, jestli někdo na jejich písních vidí chyby. A přitom hned v prvních verších první písně najdeme dva prohřešky proti češtině – chybně postavený přízvuk (na RANči místo NA ranči) a regionální výslovnost ([už je to…] místo [uš je to…]). Stačí však počkat do refrénu a okamžitě nás odzbrojí sbory, které BPT opravdu umí zaranžovat i zazpívat!

Mohli bychom brát píseň po písni, vytýkat drobné prohřešky, upozorňovat na nevýraznost některých sólových zpěvů… ale jakmile se dostaneme ke sborům, kritika končí a nastupuje chvála. Zpívat prostě dámy a pánové z BPT dovedou. A nezáleží na tom, zda jde o prastarou trampskou píseň (Cariboo), o českou verzi zahraniční melodie (Armstrongův Báječný svět nebo trochu kostrbatá Mateřídouška, původně Will You Go Lassie, případně Blooming Heather) nebo o původní skladbu (Vlak života od Hanky Svobodové, jinak dvorní autorky Zlínské scholy).

„Doufáme, že si nás poslechnete nejen doma, ale i živě na našich koncertech, festivalech, u ohně, prostě kdekoliv se potkáme,“ uzavírá kapela svůj sleeve-note v bookletu alba. CD je skutečně především pozvánkou na koncert a ještě lépe k táboráku. Přátelé táborových ohňů mohou být ze skupiny BPT nadšeni. Ostatní se možná pousmějí nad naivitou trampských textů (takovou koncentraci kovbojů, Oklahom, stád, banditů a seňorit už dnes jen tak nepotkáte) nebo nad mlaskavým polibkem v písni Kovboj od Zlaté řeky. I nepřítel maskáčů a liščích ohonů by však měl uznat, že sedmihlasé sbory BPT stojí za to. A že například úvodní píseň Já jedu dál, navzdory zmíněným prohřeškům, je působivě vystavěná a dokáže zaujmout na první poslech. To u amatérské kapely rozhodně není málo.

Demonahrávka
Nahráno v roce 2012
Žánr: trampské písně
Celkový čas: 60:26

Web kapely: www.bpt-zlin.cz