Blanca Altable: Hudba plyne podobně jako voda

Rozhovor se španělskou houslistkou Blancou Altable

Tématem vašeho instrumentálního alba je voda. Jak vyjádřit vodu hrou na housle?

Pracuji s looperem, se smyčkami… Taková zvuková smyčka je stále stejná, ale postupně mou hudbu proměňuje. A totéž platí i pro vodu, která je stále stejná, ale současně se mění. Voda teče. A tak jsem i o své hudbě začala přemýšlet jako o něčem, co plyne podobně jako voda. Jedna skladba na albu se například jmenuje Floating. Jednou jsem byla hodně vystresovaná a šla jsem si zaplavat do bazénu. A přitom jsem měla úžasný pocit, jako bych se vznášela na oblacích. V tom okamžiku mě ta skladba napadla. Má jednoduchou melodii, ale skládá se z několika vrstev, které působí, jako by vás něco opravdu nadnášelo. Další podoba vody, kterou jsem zpracovala, je led. Víte, jaký zvuk má led, když na něj tlučete? Nebo když se led láme…? V takových případech jsem hodně používala hru pizzicato. Tento styl jsem využívala opravdu hojně. A prostě tak podobně jsem s houslemi pracovala.    

Co je na vašem albu původní a co je tam z lidové hudby?

Celé moje nové album je zkomponované, obsahuje novou hudbu, kterou jsem složila. Nicméně lidé, kteří je slyšeli, říkají, že na něm slyší i to, co mě inspirovalo. Já jsem totiž obklopena lidovou hudbu z regionu, odkud pocházím, a tuto hudbu už zhruba dvacet let také hraji. Můj dědeček byl tradiční hráč na dulzainu, lidový dechový nástroj. Možná je tedy i hudba, kterou skládám, velmi tradiční, ale spíše si myslím, že je univerzálnější. Vždyť i hudební svět, ve kterém se dnes pohybuji, je velmi rozmanitý, řekla bych, že je velmi evropský… Poslouchám hudbu nejrůznějšího původu. Takže ano, myslím, že moje hudba je univerzální, ale třeba si některých aspektů sama nejsem vědoma.   

Zmiňujete lidový nástroj dulzainu. Jaký k němu máte vztah?

Dulzainu jsem poslouchala a zajímala se o ni od dětství. V okamžiku, kdy jsem si začala uvědomovat, že hudba, která mě obklopuje a která je spojena s naší rodinou, je hudba kastilská, začala jsem více dulzainu a další lidové nástroje studovat. Zajímalo mě, jakým způsobem zdobí hudbu, jak pracují s frázováním, jaký zvuk vytvářejí, a tímto zvukem jsem se snažila inspirovat při své hře na housle.    

Čím je typická hudba Kastilie, regionu, z kterého pocházíte?

Veškerá hudba z Iberského poloostrova má společný základ. Ale pro region, z kterého pocházím, jsou charakteristické nepravidelné rytmy, potom je to právě dulzaina jako nástroj a také tradiční typ bubnu. Bohatství rytmů je opravdu zajímavé. V jiných regionech Španělska jsou hodně používané dudy. V Kastilii se na ně dříve hrálo také, ale později je nahradila právě dulzaina, případně jiné dechové nástroje jako různé flétny. Takto tedy dnes vypadá kastilská hudba.   

Jak se liší koncertní verze vašich skladeb od studiových?

V případě minulého alba byla koncertní verze skladeb velmi podobná tomu, co na desce slyšíte. Písně jsem skládala doma a snažila jsem se, aby naživo zněly co nejpodobněji. U tohoto alba to bylo jiné. Snažila jsem se nad hudbou více přemýšlet z pohledu publika. Je totiž něco jiného vidět, jak se skladba vyvíjí na pódiu, a něco jiného ji jenom poslouchat z alba. To jsou dvě různé věci. Možná jsem tedy teď zkomponovala skladby jako kratší s tím, že je tam určitý základ, který přenesu i na pódium, ale tam bude mít tatáž skladba delší stopáž. Při práci s looperem [lúprem] totiž potřebuji určitý čas, abych kompozici mohla před diváky rozvinout. Smyčky nemám k dispozici hned, musím si je postupně vytvořit. Na koncertech tedy tyto skladby uslyšíte podobné jako na albu, ale asi o něco delší. Ale když jste na koncertě, který se vám líbí, tak vám nevadí, když hudba trvá déle.