Bezefšeho: Rim pim pim

Máte docela rádi Spirituál kvintet, ale zdá se vám příliš akademický a málo vtipný? Pak by vás mohli zajmout noví Bezefšeho... Jako všechny reklamní slogany pokulhává i tento, který jsem vymyslel čistě pro tento článek. Jednak Spirituál kvintet vůbec není akademický. A jednak právě noví Bezefšeho připomínají folkovou legendu méně než první album kapely (Libo-li z roku 2004).

Na druhou stranu když Bezefšeho, vítězové divácké soutěže o Krtečky, vystoupili loni na festivalu Zahrada ve společném večeru právě se Spirituál kvintetem, mnozí diváci tvrdili, že kapela Jiřího Tichoty má důstojného nástupce. Když se zaposloucháme do novinky Rim pim pim, nejvíce je škola Spirituál kvintetu cítit z blues Vím to Pane a dále z písně Dál se koulí, kterou mají Bezefšeho ve svém repertoáru velmi dlouho a která se až nyní dočkala zařazení na oficiální nosič. Prolínání ženských a mužských hlasů, práce s dynamikou i využití dobře znějícího citoslovečného "óó" je dávno vyzkoušené a funkční. I když tvoří úpravy známých spirituálů s vlastními texty jen určitou část repertoáru Bezefšeho, Jordán (původně Roll Jordan Roll) patří k nejpovedenějším písním alba. I zde je funkční práce se samohláskami ("ou"), pěkná je jazzová basa a opět práce s vokály. Mimochodem jednotliví zpěváci Bezefšeho nejsou sami o sobě příliš výrazní, avšak dohromady jim to ladí báječně.

Bezefšeho se však nespokojí se spirituály. Například pod názvem Sám a sám se skrývá něco úplně jiného. Skladba Zdeňka Lály má sice folkový (až trampský) text, avšak hudební složka se blíží spíše "soft-poprockovým" kapelám typu Chinaski. Výrazný saxofon písni pomáhá, poměrně hutné bicí a zbytečná citoslovce jí spíše ubližují (posluchač se hůře orientuje v textu). Ještě rockovější je závěrečná píseň Komár, která už s vokálním folkem nemá společného vůbec nic a kterou beru spíše jako úlet než hrozbu dalšího směřování kapely.

Pokud bych měl naopak vyzdvihnout některou z vlastních skladeb kapely, pochválil bych úvodní skladbu kapelníka Michala Miklánka Pět minut, která mi svou náladou připomíná Perivoli, jeden z největších hitů z prvního alba. Ačkoli sólový hlas opět není nijak zvlášť výrazný a zpěvačka občas nezvládá frázování ("pročítám slov pár") - to je mimochodem dlouhodobý problém Bezefšeho -, jedná se o velký hit, který určitě zabere na festivalech.

Další část repertoáru pražské (zdaleka ne jen) folkové skupiny tvoří úpravy jazzových standardů. A tak se ze sinatrovského Lady Is A Tramp stala Můra - dobře zahraná, příjemně zaranžovaná a vtipně otextovaná ("pusto a prázdno jak v muzeu váz", "Lidé jsou blázni znamenití / vodou chtěj být v lázni či zubní nití"). Podobně Michal Miklánek zlidovělou melodii Java Jive přetvořil v Ráno - opět dobře zaranžované a pěkně zazpívané, jen s drobnou chybou v přízvuku ("řekněME solidní").

Celkově se mi druhé album Bezefšeho zdá o trochu méně výrazné než debut. Chybí velké hity, jako byla Voduna nebo Velký rozvod. Na druhou stranu kapela potvrdila, že má na české folkové scéně pevné místo a že vítězství na Zahradě bylo zasloužené. Nezbývá než se těšit na další festivalová vystoupení i samostatné koncerty (naživo byli Bezefšeho vždycky nejlepší!) a přemýšlet, co převáží v budoucím repertoáru: spirituály, jazzové standardy, nebo vlastní tvorba?