Profil Marko Čermáka ve Slyšte, lidé!
Letos v únoru oslavil 70. narozeniny Marko Čermák, výtvarník a muzikant, průkopník ve hře na pětistrunné banjo a jediný český držitel ceny Mezinárodní bluegrassové asociace. V pořadu Slyšte, lidé! v sobotu 8. května od 19.15 se dozvíte řadu zajímavosti z Čermákova života a uslyšíte hity i méně známé písně, které nahrál se skupinami Greenhorns, White Stars a Paběrky. Pořad opakujeme v úterý 11. května v 16.55.
Čermák začínal v dixielandu a když éra tohoto stylu pomalu doznívala, pochopil, že se „mezi trampy jako lavina začaly šířit americké lidovky“. I když se k němu dnes hlásí už několikátá generace českého bluegrassu, sám Čermák se považuje stále spíše za trampa. Říká: „Je pozoruhodné, že i dnes je kapel trampských v obsazením s pětistrunným banjem víc než kapel čistě bluegrassových.“ Člověk, který 26 let intenzivně spolupracoval s Janem Vyčítalem v Greenhornech a který měl vedle toho většinou i další projekty, tvrdí: „Pohladí mne po duši, když někde na vodáckém kempu anebo třeba v brdských hospodách slyším hrát některou píseň se svým textem starým i 30 let.“
Jeho banjo známe především z nahrávek skupiny Greenhorns z počátku 70. let. Tehdejší úpravy amerických písní s českými romantickými texty dnes mnohým z nás znějí úsměvně. Čermák uznává: „My jsme si v písničkách život záměrně zromantizovali při vědomí, že reál je samozřejmě i v zemi za Atlantikem mnohem prostší. Právě to, že dosud dokážeme z balastu moderní doby uniknout do svého vysněného světa, nás ale drží nad vodou.“ Ze všech nahrávek, všech kapel a období, kdy byl Marko Čermák aktivní, jsou dodnes nejoblíbenější právě písně v podání starých Greenhornů. To banjista komentuje slovy: „Zvuk kapely nedávají jenom virtuózní instrumentální výkony. Co jsou platná brilantně zahraná sóla, když kapela a její muzika nemá ducha, image, svůj výraz. Slyšel jsem některé nově nahrané věci, které dělali Greenhorni v 70. letech. Technicky jsou udělané líp, ale už to není ono, novým nahrávkám chybí nadšení.“
V roce 1999 Marko Čermák v jednom rozhovoru vzpomínal: „Kdysi jsme otextovali americkou píseň a nebylo třeba bádat, je-li to lidovka, anebo má-li melodie a text autora. Autorská právě se díky přehradě mezi východním a západním světem příliš neřešila. Nyní však musely být všechny moje texty s výjimkou tradicionálů doslovně přeloženy do angličtiny a zaslány kamsi, abychom se pokusili získat souhlas zahraničních nakladatelů a majitelů autorských práv.“
Přečtěte si rozhovor s
Poslechněte si přehled slovenského folku v roce 2024. 
Poslechněte si pořad o písničkáři Jiřím Smržovi. 
