Monogram: Cestou Odyssea

Pražský Monogram přichází po dvou anglických albech s první česky nazpívanou deskou. Kapela ji natočila v klasickém bluegrassovém obsazení kytara (Jakub Racek), banjo (Jarda Jahoda), mandolína (Zdeněk Jahoda) a kontrabas (Pavel Lžičař). Další žánrově typické nástroje obsluhují hosté: ve dvou písních hraje na housle Pepa Malina, v jedné na dobro Luboš Novotný a v jedné na typicky nebluegrassové klávesy Petr Novotný. Podobně jako slušnou, před čtyřmi lety vydanou desku Siesta, vydal i toto album Monogram u Jiřího Maška ve vydavatelství Good Day Records.

Po hudební stránce k novince nemám žádné námitky. Monogram patří v našich krajích k bluegrassové špičce, všichni pánové hrají dobře a přesně. Někdy mám dokonce pocit, že ve studiu za muzikanty pracoval nějaký "bluegrassový automat" (Kyvadlo časů). Sólový zpěvák Jakub Racek má ty správné bluegrassové pěvecké manýry ("klouzavá" zakončení), sbory v podání bratrů Jahodových jsou také příjemné. V refrénu Ten plamen pálí dál si sice u sólového zpěvu možná všimnete trošku zvláštního způsobu, jakoby tvrdého vyslovování hlásky "l", ale to je drobný detail, který nijak zvlášť nevadí.

Pokud naopak něco není úplně v pořádku, jsou to texty. Já na jednu stranu vítám, že se Monogram rozhodl po dvou anglických deskách natočit jednu českou. Jde o příjemné zpestření a jsem přesvědčený, že česky se dá napsat také dobrý bluegrassový text. Jenže Jakub coby textař má ještě spoustu práce před sebou. Například neoriginální milostné vyznání Jen pojď dál zní velmi, ale opravdu velmi začátečnicky a posluchač se v něm vlastně vůbec nic nedozví ("Lásku svou já chtěl bych ti teď dát / Na cestě k tvýmu srdci nesmí nikdo stát."). Osud nikdo nezmění je zajímavou ukázkou toho, jak napsat konkrétní text o abstraktních věcech a přitom stále zůstat ve velmi obecné rovině. Z Rackových textů se mi jako jeden z nejlepších jeví epický Ten plamen pálí dál a úvodní Cestou Odyssea, i když ani tady nejde o velkou poezii. Mimochodem nijak zvlášť mě nenadchly ani texty Petra Kůse, především Sliby chyby ("Co je to láska, ve švech to praská").

Vyústěním předchozího odstavce by ovšem neměl být pocit, že texty (a vůbec písně) Monogramu jsou špatné. Jen jsou na můj vkus příliš banální. Pokud však budeme hudbu Monogramu poslouchat bez přehnaného soustředění na slova, uslyšíme solidní bluegrass. Právě díky českým textům je mi (paradoxně - vzhledem k tomu, co jsem napsal výše) novinka ze všech tří alb Monogramu nejbližší. Mám na ní několik oblíbených písní (titulní skladbu, Ten plamen pálí dál, který mám mimochodem v rádiu k dispozici i v nealbové verzi s bicími, nebo Kůsovu Nechte slzy spát). Hudba Monogramu se poslouchá velmi příjemně. A i když opravdu nejde o poezii (hold není každý Robertem Křesťanem, že...), vřele doporučuji!