Jiří Holoubek Trio (recenze CD)

V roce 2011 vyšlo poslední album Reliéfu That’s Not For You. I když dva členové této výborné bluegrassové skupiny Jiří Holoubek a Pavel Peroutka v rozhovoru pro Proglas tvrdili, že Reliéf možná není definitivně uzavřenou kapitolou, oba jsou momentálně vytížení v dalších projektech – oba působí ve Spirituál kvintetu (Jirka Holoubek už od roku 2004), Pavel je členem skupiny Malina Brothers a oba působí, společně s pianistou Tomášem Stehlíkem, v Jiří Holoubek Triu. V únoru 2013 trio natočilo své první album, jednu z nejpříjemnějších akustických nahrávek tohoto roku.

Pánové měli na co navazovat, a přitom vytvořili úplně novou kapelu, která se v ničem nepodobá Reliéfu, Spirituál kvintetu ani dalším projektům jednotlivých muzikantů. Barevná směs, kterou Jiří Holoubek Trio nabízí, se s lehkostí pohybuje mezi bluegrassem, novou akustickou hudbou, akustickým jazzem a swingem, folkem, šansonem a vlastně i kvalitním popem. Přitom to není žádné „každý pes jiná ves“. Při celkové pestrosti alba má kapela jasně rozeznatelný rukopis a prvky jednotlivých zmíněných žánrů kombinuje i v rámci jedné písně naprosto samozřejmě. Hned první píseň Spokojenej, mimochodem jeden z nejvýraznějších hitů alba, je krásnou ukázkou kombinace swingujícího zvuku a bluegrassových prvků. V Zimní se dostane i na „jazzové“ sólo kontrabasu, aniž by píseň ztratila něco z folkové sdělnosti. A hned následující Abys měla co číst zaujme třeba tím, že v pouhých třech lidech se kapele podaří dosáhnout velmi plastického a plného zvuku.

Právě díky faktu, že všichni tři členové tria ovládají více než dobře své nástroje, je album po řemeslné stránce bezchybné a v kontextu českého folku (myšleno v širším slova smyslu) invenční. Za pozornost však stojí i texty. Ty možná nezaujmou na první poslech (tedy, přiznávám, že mě na první poslech rozhodně nezaujaly tak jako hudební složka). Při pozornějším zaposlouchání se však člověk uvědomí, že i tam, kde jde o zdánlivě banální moudra o lásce, jde ve skutečnosti o svěží verše plné nápadů. V tomto ohledu doporučuji poslechnout například písně Abys měla co číst nebo Revoluce, případně zdravě sebeironickou Zimní. Jiří Holoubek si jako textař na nic nehraje, nepokouší se o velkou poezii, vypráví civilním tónem a přitom jen tak mimochodem sem tam utrousí opravdovou perlu. Před lyrikou dává přednost načrtávání příběhů, ať už je to úvodní Spokojenej ve třetí osobě nebo několik osobních reflexí typu Chytrej ve mně. I v těch momentech, kdy by slova na papíře vypadala banálně, zní celek příjemně díky hudební složce a také díky způsobu zpěvu. Jirka Holoubek, vycvičený mimo jiné z rádia, zřetelně vyslovuje, má příjemnou barvu hlasu a vůbec důvěryhodně vypráví.

Dokladem toho, že Jiří Holoubek Trio není chudším příbuzným našich předních folkových interpretů, jsou písně V tichu a Jen málo. První z nich její autor Jiří Holoubek zpíval už na albu Spirituál kvintetu Čerstvý vítr a verze s výrazným klavírem Tomáše Stehlíka a s foukací harmonikou (Jiřího Holoubka? – v bookletu tento nástroj není uveden) rozhodně není horší. Jen málo, text Jana Velíška, zhudebnil také Pepa Malina pro své album Časosběr. Tam jej zpívá Robert Křesťan a opět – nelze rozhodnout, která z verzí je zajímavější.

Reliéf byl opravdu špičková bluegrassová kapela. Pokud zůstane navždy minulostí, bude to škoda. Ale na druhou stranu, jestliže na troskách jedné výborné skupiny vznikne jiná, instrumentálně neméně dobrá a přitom originálnější, není to vůbec špatné.

Vydavatel: Pavel Peroutka
Rok vydání: 2013
Žánr: folk/jazz
Celkový čas: 51:56

www.bandzone.cz/jiriholoubektrio