Čaj do páté - Křižovatky: Sólo pro Františka Segrada (s Michalem Horáčkem)

Další díl nepravidelného občasníku Křižovatky/Crossroads  vám nabídne druhý díl zpěváckého profilu hudebníka-zpěváka, hráče na kytaru a fujaru, výtvarníka a divadelního i filmového herce, ale především Valacha s italskými kořeny (se vším temperamentem, co takové spojení obnáší) Františka Segrada. Vsetínský rodák, potomek italského „baraby“, jak se nazývali stavitelé železničních staveb, především tunelů, kteří na Vsetínsku pomáhali též při stavbě přehradní nádrže Bystřička (ještě za R-U, mezi lety 1907-12). Ital Segrado zde zůstal, oženil se – a na Valašsku netradiční příjmení zde žije již ve čtvrté generaci. Františka uvedla v obecnou známost až proslulost teprve spolupráce s textařem Michalem Horáčkem – a právě té se budeme věnovat v druhém pokračování hudebního medailonu Františka Segrada; logicky je tedy  hostem  hudební redaktorky Heleny Bretfeldové ve studiu pan Michal Horáček, se kterým zavzpomínáme na jejich seznámení a dlouholetou a bohatou spolupráci.

Ta začala v době natáčení alba Tak to chodí, kde Michal Horáček spolupracoval s Jaroslavem Trabandem Svobodou; napomohl jí zpěvák a muzikant Jan Spálený (jak už jsem vzpomínala v rámci jeho miniprofilu v Křižovatkách) - autoři hledali zemitého interpreta, který by dokázal věrohodně ztvárnit text písně Praha o havíři, který hledá štěstí ve velkoměstě - a postupně ze svého snu střízliví. Pánové Svoboda, Horáček a Segrado si navzájem porozuměli hned napoprvé (stejně jako o něco později s Petrem hapkou); František Segrado si na albu zazpíval ještě crazy-folklorní píseň Něco hezkého a spolupráce zdárně započala. Františka si Michal Horáček spolu s Petrem Hapkou pozvali i na své další společné album Strážce plamene, na něž kromě titulní písně nazpíval i pozoruhodnou osobní výpověď Hlava kance, která se posléze, když album dostalo videopodobu filmových klipů, stala posledním režijním počinem více než devadesátiletého Otakara Vávry. Pro svůj lyrikál Kudykam napsal Michal Horáček Segradovi roli Pozorovatele - symbolicky tak pojmenoval Františkovu povahu i životní styl (v rozhovoru ho krásně charakterizoval jako "houbu", která dokázala ze svého okolí "nasávat" vše potřebné a zajímavé a ve vhodnou chvíli uplatnila schopnost to ze sebe vydat). 

Vcelku logicky jejich spolupráce vyústila ve eponymní debutové profilové album Segrado, které Michal Horáček nejen kompletně otextoval, ale též produkoval a vydal (bylo pak multiplatinové). Bezmála šedesátiletý "debutant" si na své první album vybral kromě českých skladatelů také pár muzikantských oblíbenců, které pro něj Michal Horáček převedl do češtiny - snad nejzdařileji jejich společného oblíbence Toma Waitse (S pomocí Boží a krásných žen) a Billy Joela - Piano Man (Se štěstím mohly by být).

Dlouhodobý projekt Český kalendář vyústil v dlouhou šňůru koncertů, na kterých František Segrado  participoval až téměř do konce života, kdy už ho výrazně omezovala pokračující dlouhá nemoc, přesto byl jeho jevištní projev stále působivý. V ukázkách uslyšíme píseň Povstání mlh a krásných žen.

Vzpomínání to je radostné a zároveň nostalgické - jste-li zvědaví na zákulisní historiky i na postřehy z autorské tvorby písní, je zde Sólo pro Františka Segrada s Michalem Horáčkem.