Čaj do páté - Křižovatky: PaCoRa Trio

Pořad v souvislostech
Křižovatky/Crossroads
Budeme vysílat
Křižovatky/Crossroads
Křižovatky/Crossroads
Čaj do páté
Vysílali jsme
Křižovatky/Crossroads
Křižovatky/Crossroads
Křižovatky/Crossroads
Audioarchiv
PaCoRa Trio: moldavská a slovenská lidovka oblečená do swingového kabátu - a naopak, swingové standardy zahrané s názvukem world music. Výborný jazzový feeling. A nadto - když se jim chce, vystřihnou moderní vážnou hudbu a hned nato bluegrassovou vypalovačku. To všechno je slovensko-moldavská partička Stano Palúch (housle), Marcel Commendant (cimbál) a Robert Ragan (kontrabas). Překračování žánrových hranic je jejich doménou. Poslechněte si Čaj do páté ve středu 8. prosince od 16 hodin.
Další díl nepravidelného občasníku Křižovatky/Crossroads vám nabídne pokus o hudební profil nadžánrové muzikantské formace trojice jedinečných muzikantských osobností, jejichž příjmení také tvoří pojmenování této kapely; dnes se budeme věnovat Stankovi Palúchovi, Marcelu Comendantovi a Robovi Raganovi (PAlúch, COmendant, RAgan - odtud tedy Pa-Co-Ra Trio); tito tři vzděláním klasičtí neboli artificiální hudebníci vytvořili moldavsko-slovenské trio vyrůstající z kořenů lidové hudby obou národů, kterou si osobitě (a ve vzájemném souladu) přetvářejí tu do swingu, tu do jiné obtížně zařaditelné hudební podoby. Avšak škatulkování je zde nadbytečné – všichni tři se hudbou především baví, rozumí si a vzájemně se obohacují – o jejich invenčním přístupu k jazzovým standardům nemluvě. Snad proto se jejich hudba líbí a oslovuje posluchače v řadě zemí.
Každý ze tří muzikantů prošel vlastní muzikantskou cestou: Stanislav Palúch (*1977), rodák ze slovenské Čadce, byl odmala ovlivněn muzikálním rodinným prostředím; mimochodem, jeho otec, matematik a univerzitní profesor Stanislav Palúch starší, je výborným cimbalistou (spolupracoval s lidovými muzikami Kelčovan a Kysučan) a ještě po padesátce se zamiloval do bluegrassu a proškolil se ve hře na kytaru a později na pětistunné banjo (hraje ve skupině Štvrtková klobása). Své kořeny v rodné kysucké lidové muzice nezapře ani v současnosti, často v ní hledá inspiraci. Narozdíl od svého mladšího bratra Petra, který je též výborným muzikantem (varhaníkem) si nevybral jako profesi informatiku, ale hudbu: vystudoval konzervatoř v Žilině v houslové třídě profesora Bohumila Urbana a už jako vítěz několika mezinárodních soutěží pokračoval ve studiu na bratislavské VŠMU jako jeden z posledních žáků výjimečného houslového pedagoga Bohdana Warchala. Už během studií se stal vyhledávaným studiovým i komorním hráčem (má na kontě přes 50 alb) a členem řady hudebních formací nejrůznějších žánrů (mj. Slovak Nuevo Quinteto, ALEA, Acoustic Colours, Bass Friends, Solamente Naturali, Komorní sólisti Bratislava a další). Dodnes hraje kromě PaCoRa Tria v paralelní sestavě souboru Bashavel.
Cimbalista Marcel Comendant (*1980), rodák z moldavského Kišiněva, rovněž vyšel z muzikantské rodiny - výborným cimbalistou a marcelovým prvním učitelem je i jeho otec Varnavij Comendant. V letech 1987-1998 studoval Hudební lyceum Cipriana Porumbesca u svého otce a posléze ve třídě Valeria Luta; po absolutoriu započal výuku na akademii v Kišiněvě, ale po roce usiloval o studium na banskobystrické Akademii umění, kde cimbál vyučovala hostující profesorka Viktória Herencsár z Maďarska. Po roce jazykové přípravky ve slovenštině se na akademii dostal a úspěšně ji absolvoval v roce 2005, už ověnčen cenami z mezinárodních soutěží. Stal se vyhledávaným studiovým hráčem (podobně jako oba pozdější kolegové z PaCoRa Tria) v řadě hudebních žánrů; právě on povýšil cimbál na plnohodnotný sólový nástroj (nejen klasický nebo jazzový, o world music nemluvě). Jeho osobitá improvizace prozrazuje inspiraci balkánským a slovenským folklorem, jazzem i klasickou hudbou. Trvale žije na Slovensku.
Rodák z Banské Bystrice Robert Ragan (*1963) začínal s hudbou v sedmi letech jako klavírista; na Konzervatórium v Žilině nastoupil v roce 1978 už jako budoucí kontrabasista. Absolvoval v roce 1984 a profesionální kariéru zahájil jako interpret populární hudby (1986-1995). Časem převážil zájem o klasickou hudbu a především o jazz: v roce 1996 úspěšně zvládl konkurs do orchestru Státní opery v Banské Bystrici, kde se vypracoval do pozice koncertního mistra skupiny kontrabasů (1998-2003). V roce 1999 spoluzaložil jazzové trio Nothing But Swing, které se vzápětí stalo laureátem festivalu Jazzové Vánoce v Bratislavě. Jako sideman spolupracoval s řadou jazzových sólistů (mj. Janusz Muniak, Donald Brown, Harry Sokal, Cathy Segal-Garcia, Piotr Baron, Juraj Bartoš, Jozef "Dodo" Šošoka, Matúš Jakabčic, Scott Hamilton a další). V roce 2003 se vzdal svého prestižního postu v operním orchestru ve prospěch širokých převážně jazzových aktivit. Je dlouholetým kontrabasovým pedagogem - učí na Konzervatóriu v Banské Bystrici a na Hudobnej a umeleckej akadémii Jána Albrechta v Banské Bystrici, bezmála deset let učí na Letní bluegrassové dílně na Moravě (poslední tři roky ve Valticích) třetí týden v srpnu. Je pilířem PaCoRa Tria (od 2004) a další etnojazzové formace Bashavel (která je de facto fúzí NBS Tria a PaCoRa Tria). Je držitelem Ceny Ladislava Martoníka od Hudebního fondu zas dlouhodobou aktivitu v popularizaci jazzu na Slovensku (2003).
Založení PaCoRa Tria přecházelo několik separátních i posléze se prolínajících projektů jednotlivých členů – kupř. Nothing But Swing Trio, 1998 u Robo Ragana, formace Teagrass, Acoustic Colours a Bass Friends Juraja Grigláka u Stanka Palúcha; s NBS začal později spolupracovat i Stano Palúch. Všechny formace tvořili špičkoví hudebníci - kupř. Teagrass tvořili v tzv. swingovém období mandolinista Jiří Plocek, kytarista Miško Vavro, houslista Stano Palúch a kontrabasista Petr Surý; do Acoustic Colours se k Palúchovi a Vavrovi připojili Igor Sabo na perkuse, Juraj Griglák na kontrabas a Luboš Novotný na dobro. V roce 2004 se Palúch a Ragan potkali s moldavským studentem Akademie umění v Banské Bystrici Marcelem Comendantem - a vzniklo PaCoRa Trio. Ve svém hudebním portfoliu spojuje vlivy balkánské i středoevropské lidové hudby s jazzovými, většinou swingovými názvuky i s vlivem funky, bluegrassu až k world music - obtížně zařaditelná, ale o to víc posluchačsky zajímavá fúze. Na svém kontě mají prozatím dvě profilová alba (první, eponymní PaCoRa Trio z roku 2005, druhé Fugit hora z roku 2012) a jedno další ve spolupráci se SĹUK a Markem Pastírikem Ornamenty z roku 2014).