Čaj do páté - Křižovatky: Malina Brothers I (Luboš Malina)

Rodák z Náchoda Luboš Malina zahájil své hudební vzdělávání (jako celá řada hudebních profesionálů) na Lidové škole umění – to byla v minulém století obdoba dnešních ZUŠ – s houslemi. Jejich prostřednictvím také začal (a to ve třinácti letech) hrávat v náchodské kapele Kliďánko (kde s ním krátce hrál i o rok mladší bratr-kytarista Pavel). Odtud vedla muzikantská cesta do další trampské kapely Lišáci – a také životní rozhodnutí věnovat se muzice profesionálně;  po základní škole totiž odešel na Vojenskou konzervatoř v Roudnici a otevřela se před ním cesta klarinetisty vojenské dechové hudby – a začal rovnou v té nejlepší:  v Ústřední hudbě Československé lidové armády, vysoce profesionálním tělese, kde měl ještě dlouho zůstat – čtyřleté studium vojenské konzervatoře totiž obnášelo závazek dalších osmi let u armády. Protože se ovšem Luboš odmítl stát členem KSČ, následoval padák a stěhování do posádkové dechové hudby ve Vyškově. Po splnění závazku se ovšem – v duchu tehdejších zákonů – vojenští mocipáni rozhodli, že si schopného muzikanta ještě podrží, a odmítali ho z vojny pustit; nepomáhala ani lékařská dobrozdání. Pomohla až lest v podobě korespondence mimo socialistický tábor – kontakt se Západem byl ovšem u profesionálního vojáka tehdy nemyslitelný.  A konečně se otevřela cesta k uplatnění v tehdejší kapele snů – od  bluegrassové kapely Poutníci odcházel banjista Václav Vacek na vojnu a Luboš se chopil šance. Psal se rok 1984; brzy byl nejen platným muzikantem, ale také invenčním komponistou (většinou psal a aranžoval hlavně skladby pro banjo jako sólový nástroj).

Po sedmi letech Lubošova působení v Poutnících, tedy v roce 1991, odešel zpět ke své profesi biochemika mandolinista Jiří Plocek – a zároveň se rozhodl k odchodu i tehdejší frontman Poutníků, dominantní zpěvácká a především autorská osobnost Robert Křesťan; v té době bylo už jasné, že se k němu připojí i Luboš Malina; jejich muzikantské souznění trvá dodnes a je naprostou samozřejmostí, že právě oni dva jsou pilíři hudebního seskupení Druhá tráva, jejíž existence vloni dovršila neuvěřitelných třicet let; od původně bluegrassové kapely se ovšem výrazově posunula nad hranice hudebních žánrů – snad nejblíže má k folkrocku či countyrocku,  ale pevně vymezovat její akční radius je zbytečné.  (Sluší se podotknout, že k zakládajícím členům Druhé trávy patřil i Lubošův bratr, kytarista Pavel Malina, a nejmladší z „Malina Brothers“,  houslista Pepa, je pravidelným hostem Druhé trávy zejména při koncertních šňůrách se zahraničními hosty, např. Peterem Rowanem nebo Charlie McCoyem.) V Druhé trávě je Luboš doma – nezamená to však, že by tím byl muzikantsky absolutně vytížen a saturován; postupně ovládl k milovanému banju a „školnímu“ klarinetu tárogató a saxofon, pochopitelně kytaru, mandolínu, irské píšťaly a kaval. Má za sebou čtyři profilová alba (All You Can Eat/Naper se a pukni, 1995, Piece of Cake/Zákusek, 1998, Afterparty, 2004, Vprostřed noci, 2021).

První profilové album natočil Luboš Malina v roce 1995. Dvojjazyčný název: All You Can Eat neboli česky Naper se a pukni!  byl inspirován několika cestami s Druhou trávou po Spojených státech, kde měl příležitost vyzkoušet si  u nás tehdy poměrně neznámý typ rychlého občerstvení. Album bylo opravdu určeno pro hudební nenasyty: pozval si na něj celou spoustu muzikantských hostů – kromě dlouholetých souputníků Roberta Křesťana, Luboše Novotného a Jiřího Plocka to byli mimo jiné zpěváci Karel Plíhal, Blanka Táborská-Drahošová a Natálie Velšmídová, saxofonista Ivan Myslikovjan, cimbalista Dalibor Štrunc nebo jazzové seskupení Nostalgia Quartet. A nebál se sáhnout pro skladby Jaroslava Ježka nebo upravit Carribean Blue od Enyi (právě pro Blanku Táborskou). Následoval Zákusek neboli Piece of Cake o tři roky později, v roce 1998. Tady se zaskvěla plejáda zahraničních hostů, pro samotného Luboše jistě splněný sen – zahrát si s opravdovými mágy pětistrunného banja Bélou Fleckem a Tonym Trischkou, mít na albu zpěváckou legendu Petera Rowana – to znamenalo jediné: že skvělý instrumentalista a invenční skladatel už má jméno i za oceánem.

S některými hudebními přáteli ze starých poutnických časů se Luboš Malina muzikantsky potkával i po svém odchodu od Poutníků; s mandolinistou Jirkou Plockem, kytaristkou a zpěvačkou Katarínou Mitterregerovou a kontrabasistou Petrem Surým založili v polovině devadesátých let novoakustickou kapelu mající blízkou k tehdy novému žánru world music - Teagrass. Sice od ní brzy odešel, ale muzikantská nit sounáležitosti se nepřerušila. Na své klasické základy navázal v Teagrassu při nahráváni skladby Píseň tarogáta. Na třetí profilové desce Luboše Maliny Afterparty vydané v roce 2004 hostovali mimo jiné vynikající hráč na foukací harmoniku Charlie McCoy, zpěvačka Kateřina Garcia nebo zpěvák Jiří Suchý. S bratrem Pavlem si na desce zahráli vzpomínku na svá konzervatorní studia – skladbu Bedřicha Smetany Vzpomínka na Plzeň. Také si zde Luboš pokusně střihnul styl oldtime banjo ve skladbě Parting Glass. 

Projektů, na kterých participoval Luboš Malina – nejen jako hráč na různé nástroje, ale i jako producent – je celá řada: o Malina Brothers bude řeč příště, ale nemůžeme opominout projekt Malina Band, který pozvedl zpěváka Pavla Bobka a doprovodil ho na jeho posledních třech - mimochodem výborných – albech. Je to spolupráce s Kateřinou Garcia na projektech Kon Sira a Garcia. Také skvělé album s banjistou Martinem Fridrichem Dueling Banjos; reciproční spolupráce s Daliborem Štruncem na jeho albu Prameny; skladba na albu Wabiho Daňka Nech svět, ať se točí dál … Vyjmenovat všechna jeho hostování na albech různých žánrů by bylo nekonečné. Na závěr se ovšem hodí výjimečný nadžánrový projekt trojice jedinečných hudebních chameleonů z roku 2015, přičemž jedním z nich je jeho kolega z kapely Druhá tráva, kontrabasista Tomáš Liška a připojil se pianista Michal Nejtek. Výsledná podoba projektu Fragile Bliss vyústila v parádní nahrávku propojující minimalismus s jazzovými názvuky a skvělými dialogy všech tří nástrojů plujícími vysoko nad žánrovými mantinely.