Čaj do páté - Křižovatky: Kytarový univerzál Josef Štěpánek

Není limitován hudebními žánry – asi ho sice neuslyšíte hrát v heavymetalové kapele, ale hraje trampskou muziku, folk, country, jazz i (dobrou) popmusic. Jeho jméno znají především muzikantští profesionálové, zpěvácké osobnosti a frontmani, kteří ho mají rádi za svými zády nejen na pódiu, ale především v nahrávacím studiu – pro obrovské spektrum strunných nástrojů, které ovládá s osobitou invencí, i pro dovednosti kompoziční, aranžérské a producentské. Nenápadně, neokázale a přitom empaticky dotváří styl každé kapely i projektu, jehož je byť příležitostnou součástí.

Kytarový univerzál Josef Štěpánek má kořeny v Berouně, kde se narodil a stále žije. Ač vlastní zkušeností nijak výrazně nepoznamenán základním hudebním školstvím (na konzervatoř přešel až po absolvování gymnázia a několika semestrů matematiky a filosofie), je učitelem a v současnosti i ředitelem respektované berounské soukromé ZUŠky s několika stovkami žáků všech věkových kategorií. V dnešních Křižovatkách se pokusíme si ho na několika příkladech přiblížit hudebními ukázkami i stručným slovem.

Začali jsme ukázkou z pozoruhodného "vánočního" alba písničkářky Radůzy Studna v poušti (2017). Josef je nepřeslechnutelnou součástí nejen nahrávky tohoto nadčasového alba, ale též Radůziny koncertní kapely. Pokračovat budeme pro někoho možná nečekaně – ukázkou českého devadesátkového popu; spolužačkou Josefa Štěpánka na konzervatoři totiž byla Alice Springs a kapela, která ji tehdy doprovázela, byla první Pepovou profesionální akvizicí. Písnička Jízda byla snad jejím největším hitem. 

Rodáka z Berouna Josefa Štěpánka (*1973), hráče na elektrické, akustické i rezofonické kytary nejrůznějších ladění, ale také na mandolínu, ukulele, banjo, pedal steel guitar nebo foukací harmoniku, skladatele, aranžéra, producenta a hudebního pedagoga, na své projekty zve neuvěřitelné množství žánrově různorodých hudebních seskupení – přitom je v podstatě hudebním nadšencem, který se – podobně jako třeba nedávno připomínaný kontrabasista Petr Surý – profesionálním hudebníkem vlastně stát nezamýšlel; po absolutoriu gymnázia složil přijímačky na matematicko-fyzikální a na filosofickou fakultu Karlovy univerzity a souběžně studoval mezioborově – než začal závidět kamarádům, kteří popisovali, co je učí na konzervatoři. Přihlásil se tam - ovšem kytarového nadšence, ale víceméně samouka vzali až napodruhé; mezitím úspěšně studoval filosofii matematiky u Ivana Havla, ke které se po konzervatoři nakrátko vrátil; k absolutoriu na Karlově univerzitě mu chyběl poslední rok, ale to už viděl smysl života v muzice. Na konzervatoři se potkal s Alicí Springs, kterou jsme právě slyšeli v ukázce, a stal se součástí její doprovodné kapely – jak sám říká, prvního svého skutečně vážného projektu. Souběžně – jako většina pražských konzervatoristů – začal hrávat s několika jazzovými sestavami po pražských klubech. Pak přišlo lano do kapely Věry Martinové (ukázka) a skok do country.

Textu o výjimečném kytarovém univerzálovi by mohlo být hodně - ale protože to není (jak píše v níže zmíněném rozhovoru Ondřej Bezr) žádný muzikantský nerd, skvěle a lapidárně se vyjadřuje vlastními slovy, jak si můžete dohledat ve dvou zásadních rozhovorech: s kytarovým souputníkem-nadšencem Martinem "Maťo" Mišíkem (Josef Štěpánek: Jsem přeci jen lepší kytarista, než matematik a filosof. 24. 6. 2020 pro musicserver MUSICstage.cz) a hudebním publicistou Ondřejem Bezrem (Josef Štěpánek: Hudbu, kterou chceš hrát, musíš cítit. Kulturní magazín UNI 2/2023, s. 4-13). Zásadní je také video interview Mišík-Štěpánek na FB stránce komunity Kytarová zbrojnice (pro niž bylo pořízeno i ilustrační foto obou protagonistů, které doplňuje náš článek). Zde se Josef Štěpánek vyjadřuje ke všem zásadním muzikantům své dosavadní kariéry - takže nechybí samozřejmě Ondřej Konrád & Gumbo (v naší ukázce jeho autorská What If z roku 2008), Burma Jones (alba Invaze a Všechno má svůj čas,1998, 2006), Katka Šarkozi (CD Magorie, 2003), Xindl X (alba Praxe relativity a Láska, 2010 a 2012), dominantní projekty Petra Hapky a Michala Horáčka – mimo jiných Strážce plamene, Kudykam, Tante cose da veder, …). Krátce zmiňujeme i  retrospektivní projekt Petr Hapka a jeho potměšilí hosté (zatím koncertní). On sám vyzdvihuje spolupráci se zpěvákem Františkem Segradem (jemuž věnujeme jednu z dalších Křižovatek) a se svou berounskou sousedkou Radůzou (poslechneme si autorskou píseň dua Štěpánek/Vranková Kapitán Srdce). Další "srdeční" muzikantskou prací byl projekt s kamarádem Davidem Landštofem nazvaný Ďáblovo stádo doprovázející jeho idol z mládí - písničkáře Wabiho Daňka (alba Wabi & Ďáblovo stádo, 2012 a Příběhy písní, 2014). Je pevnou součástí koncertní sestavy doprovázející Lucii Bílou, také koncertuje s Lenkou Novou (CD Dopisy); ostatně, zpěvaček patřících do jeho studiového i koncertního portfolia je celá řada: kdysi na počátku tisíciletí Katka Šarkozi, neopak nedávno Lenka Dusilová (CD Řeka), Hana Hegerová (poslední CD Mlýnské kolo v srdci mém, 2010), Tonya Graves, Marta Kubišová, Iva Pazderková a další. V ukázce se s jeho skladbou představí Lenka Nová (ostatně, na letošek je ohlášena její nová deska, na které JŠ spolupracuje i autorsky). Samozřejmě je zapotřebí zmínit celou řadu dalších trvalých muzikantských souputníků: mimo jiných jsou toVladimír Merta (alba Domilováno, 2013 a Imagena,2014), Petr Linhart (album Milostné vzpomínky na Čp. 8, Nezvěstní) Mirek Kemel (Vlčí stopy, 2021)  Vlasta Třešnák (Konvolut, Kiks, 2022).

Trvalá (a dlouhodobá) je také spolupráce s s Petrem Ostrouchovem: začala soundtrackem k filmu Občanský průkaz (2010), následovala talevizní série Modré stíny (odtud název dnes již stálé kapely Blue Shadows, 2015-16), Zahradnictví (2017). Samostatnou kapitolou je spolupráce se zpěvákem Vladimírem Mišíkem na dvou nedávných albech Jednou tě potkám (2019) - v ukázce titulní skladba - a Noční obraz (2021).

Projektů, na kterých participoval Josef Štěpánek, je nespočet, a stále přibývají další – i protože je stále vyhledávanějším studiovým hráčem, autorem i aranžérem: spolupracoval mimo již jmenovaných např. s Richardem Mullerem, Ondřejem Brzobohatým, Ondřejem Rumlem, Oskarem Petrem, Jamesem Harriesem, Janem Budařem, Jiřím Škorpíkem – atd. Momentálně spolupracuje na dalším albu s Lenkou Novou a jedním z velmi očekávaných je společný autorský projekt s Petrem Linhartem To bylo to Kladno pro Galén.

Ukázkou z oceňovaného předloňského alba Mirka Kemela Vlčí stopy se s vámi loučí dnešní Čaj do páté - z hudební režie Tomáš Hlávka a od mikrofonu Helena Bretfeldová;  těšíme se brzy na slyšenou na stejné stanici a ve stejném čase.