Čaj do páté - Křižovatky: Jan Hrubý - housle. Tečka.

Honza Hrubý je houslový samorost s jasně rozpoznatelným herním stylem, originálním pódiovým vystupováním a nevyčerpatelnou improvizační invencí. Hráč, který vždy vyčnívá z každé sestavy i nahrávky, na níž je – byť okrajově – přítomen.  Je mi ctí a radostí, že mohu čerpat ze svého čtvrt století starého rozhovoru, který jsem s Honzou vedla pro tehdejší hudební měsíčník Hitbox v roce 1998 – ale především z útlého, ale velice obsažného knižního rozhovoru Honzy Hrubého s Milanem Tesařem Housle-tečka-Hrubý, který vydal Galén právě před deseti lety.

Začali jsme titulní skladbou z výjimečného (a poněkud nedoceněného) alba Černé ovce z roku 1997, pod které se Honza Hrubý podepsal jako výhradní autor hudby a jako další autoři a interpreti Petr Skoumal, Peter Mustill a Michal Prokop. Následovat bude ukázka z eponymního alba Vladimír Mišík  z roku 1976, které předznamenalo vznik kapely Etc.; píseň Jednohubky zaranžoval Jan Hrubý, kapelník Etc.

Stručný životopis Jana Hrubého na dvoustranu pro již zmíněný knižní rozhovor zpracoval člověk znalý, dalo by se říct nejpovolanější - hudební publicista a kritik Jiří Černý; rádi jsme z něj citovali.  Ještě dříve, pro můj seriál Slavní přidavači v časopisu Hitbox, vypsal Jan Hrubý své kapelové curicullum vitae – takže „jeho“ kapely (bez studiových projektů) v chronologickém pořadí jdou za sebou takto: Hexendance (tanec čarodějnic – jak příznačné!) od roku 1967, pak první „profi“ – ještě na baskytaru – Reciprocity o dva roky později – a pak už ETc. (už na housle a na kapelnickém postu) od roku 1974 s přestávkami skoro dvě desetiletí - až po "svůj" Kukulín (od roku 1992) a příležitostné, avšak nepominutelné duo s akordeonistou Jan Hrubý-Ruda Hálek. 

Další ukázka reflektuje druhou „hlavní“ Honzovu kapelu – významem srovnatelnou s Mišíkovým a jeho dítětem, tedy Etc., a tou byl Framus Five s Michalem Prokopem. Spolupráce těchto dvou osobností začala rokem 1983 a pokračuje – s různými přestávkami „zaviněnými“ Michalovou kariérou v politice i jinými peripetiemi – až dodnes. Ve výčtu desek s Framus Five nemůžou chybět alba Kolej Yesterday (1984), Nic ve zlým, nic v dobrým (1987) a Snad nám naše děti. Ukázkou Honzovy práce s rockovými napůl sólo, napůl doprovodnými houslemi budiž jeho autorská skladba na text Pavla Šruta Bitva o Karlův most.

Důležitou součástí miniprofilu houslisty Jana Hrubého budou osobní vzpomínky Milana Tesaře na společnou práci nad knižním rozhovorem Housle-tečka-Hrubý, který vyšel právě před deseti lety; stojí za poslech :-).

Alba se srdcovou kapelou Honzy Hrubého Kukulín (ten mimochodem nese jméno legendární postavy ostrovních mýtů Chu-Chulaina a literární postavy známé z díla našeho národního buditele Karla Havlíčka Borovského – holiče krále Lávry; ostatně i ona vrba, do níž Kukulín šeptal své tajemství, je z irské mytologie známá jako „vrba z Wicklow“) nesou názvy přiznávající zálibu svého frontmana a hlavního tvůrce hudby v tradiční irské a welšské muzice a v díle Johna Ronalda Reuela Tolkiena: Cesta na severozápad, Artušův kámen, Burning Rose (Hořící růže), Středozem, Silmarillion.

Dlouhověká a trvalá je rovněž spolupráce Honzy Hrubého s Vladimírem Mertou; s tzv. Čundrgruntem společně hrají od roku 1974, setkali se i na mnoha dalších projektech – na Mertově albu P.S. (1978), na společném albu Včerejší vydání, ze kterého si pustíme dávnou Mertovu reminiscenci na Donovana Chytit vítr, i na retrospektivně vydaném živém albu Čundrgrunt Live 1976-78.

Jan Hrubý byl – a stále je – muž mnoha muzikantských tváří; participoval na celé řadě projektů - mimo jiné ho další letitý muzikantský kamarád a souputník Petr Skoumal přivedl k psaní muziky pro večerníčky: spolu se Skoumalem napsal hudební doprovod k večerníčkům Jája a Pája, Včelí medvídci, Zvířátka pana Krbce, Malá čarodějnice a sám pak také hudbu k filmům Nevěsta pro Paddyho a Císař a tambor. Zkomponoval melodram DESpectrum na verše irského básníka Desmonda Egana i pastorální suitu Stará vlna (2000). Přispěl na sampler nazvaný Balady 2 několika úpravami irských balad a vlastní inspiraci ostrovní muzikou zpracoval do alba Cesty (2001). Spolupráci s klavíristkou, skladatelkou a zpěvačkou Márii Hoffmann vložil do alba Hoffman M., Hrubý J.: The Habit Of Perfection (2006).

Projektů, na kterých participoval Honza Hrubý – jako sólový hráč, sideman, autor hudby nebo vůdčí osobnost kapely -, je nespočet, a stále přibývají další: zmíníme ještě alespoň spolupráci s Lubošem Andrštem, Seanem Barrym, s Petrem Kalandrou a Marsyas, Hanou Hegerovou (na albech Potměšilý host a Penzion Svět), Martinem Kratochvílem, Janem Spáleným, Jiřím Schelingerem, … Výčet by byl nekonečný. Skladbou z autorského alba Honzy Hrubého (mimo „domovský“ Kukulín) Černý ovce symbolicky nazvanou Někdy se s vámi rozloučí dnešní Čaj po páté - z hudební režie Tomáš Hlávka a od mikrofonu Helena Bretfeldová, která pro vás pořad připravila.