Čaj do páté - Křižovatky: David Dorůžka - mistr jazzové improvizace

Rodinná determinace (je vnukem jednoho z nejlepších muzikologů 2. poloviny 20. století, Lubomíra Dorůžky, a synem hudebního publicisty Petra Dorůžky) ho směřovala k hudební teorii, ale (prozatím) nejmladší z rodu Dorůžků objevil krátce po svých desátých narozeninách kytaru a brzy po nástupu na sedmileté gymázium si ujasnil, co chce ve svém životě dělat – prostě hrát na kytaru, a to co nejlíp. David Dorůžka (1980) je rodilý Pražák, ale chybělo málo a (jako mnozí další jeho víceméně vrstevníci, kterým se po sametové revoluci otevřely možnosti jít za hudbou svého srdce kamkoliv do světa) mohl se usadit za oceánem; ani návrat do Evropy a posléze zpět do Prahy mu však – jak si budeme za chvíli moci poslechnout – křídla nepřistřihl, a to jak v možnostech autorské tvorby, tak mezinárodní spolupráce. V dnešních Křižovatkách se pokusíme si ho na několika příkladech přiblížit hudebními ukázkami i stručným komentářem (pokud možno jeho vlastními slovy). 

Začneme skladbou z  alba klavíristy Karla Růžičky mladšího You Know What I Mean z roku 1997, kterou napsal tehdy sedmnáctiletý David Dorůžka – mimochodem, o něco starší Karel Růžička junior je právě jedním z oněch „jazzových vyslanců“ z českých zemí, kteří se trvale usadili v New Yorku. I David Dorůžka ho následoval do USA, a to do Mekky špičkových studentů jazzové instrumentace a kompozice: získal stipendium na Berklee College of Music v Bostonu. 

Projektů, na kterých participoval David Dorůžka – jako sólový kytarista, sideman, autor nebo vůdčí osobnost kapely -, je nespočet, a stále přibývají další; jen letos se bude s určitostí podílet na devíti nových projektech; osobně se nejvíc těším na desku tria David Dorůžka (kytara)-Robert Fischman (flétna)-Martin Novák (perkuse, bicí) s muzikou inspirovanou různými židovskými hudebními prameny.