Vince Agwada: Texty jsou pro mne náročnější než hudba

Rozhovor s americkým kytaristou a zpěvákem Vincem Agwadou

Vzpomenete si na okamžik, kdy jste se rozhodl, že se budete naplno věnovat blues?

Přímo ten moment si nevybavuji. Ale odmalička jsem hrál na kytaru a jako teenager jsem často chodil na koncerty a sledoval jsem hudební pořady v televizi. Takže mi bylo jasné, že právě toto chci v životě dělat. Ovšem na konkrétní okamžik si nevzpomínám.

Přijíždíte na turné do Česka, tedy do země, kde zejména starší generace posluchačů anglickým textům nerozumí. Nevnímáte to jako bariéru na cestě k fanouškům?

Naučil jsem se hrát tak, že lidé se mohou ztotožnit s emocemi, které má hudba předává. I dříve už jsem měl turné v zemích, kde mi lidé nerozuměli. Přesto přišli a vnímali sílu a oslovil pocit, který z hudby měli. Když jste se před chvílí ptal, co je pro mne důležitější na blues, jestli hudba, nebo slova, tak vlastně to nejdůležitější jsou emoce, které písní dokážu předat. Svůj pocit můžete s lidmi sdílet i beze slov. Lidé z písně poznají, jestli jste smutný, nebo naopak šťastný. Nemyslím, že by jazyk byl nutně bariérou. Hudba dokáže překročit jazykové, kulturní i jakékoli jiné hranice.

Už v roce 1996 vás jeden vlivný časopis zařadil mezi nejlepší mladé bluesové umělce, ale své první album Eyes Of The City jste vydal až v roce 2008. Proč tak pozdě?

V 90. letech bylo finančně náročnější vydat CD a já jsem v té době neměl moc peněz a neměl jsem ani podporu velkého vydavatelství. Potom jsem dostal několik nabídek, ale neměl jsem pocit, že bych byl připraven. Vlastně jsem na svém prvním albu začal pracovat čtrnáct let předtím, než vyšlo. Několikrát jsem začal a zase skončil, taky jsem měl období, kdy jsem hodně intenzivně koncertoval a nebyl čas nahrávat. Trvalo mi to tedy dlouho.

Za jakých okolností vás nejčastěji napadají nové písně?

Hudba ke mně přichází, ať jsem kdekoli. Můžu jít třeba po ulici, něco mě napadne, a tak si to nazpívám do telefonu a později s tím nápadem pracuji. Ale hodně často mě něco napadne v takovém tom stavu mezi spánkem a probuzením. Zárodky nových písní mě napadají v době, kdy ještě nejsem úplně vzhůru, ale už vnímám. Naštěstí mám doma soukromé studio a většinou mám po ruce kytaru, a tak si tyto segmenty zaznamenávám. Některé písně vznikají i několik let, jiné jsou hotové velmi rychle. Pokaždé je to tedy jinak.

Mluvil jste o tom, jak důležité jsou pro vás texty. O čem tedy zpíváte?

Některé mé písně jsou o mých vlastních zkušenostech, některé jsou o tom, co pozoruji kolem sebe. A další pojednávají prostě o životě, což nemusí nutně souviset s mými osobními zážitky, ale jsou to třeba problémy, o kterých vím nebo které pociťuji u lidí kolem sebe. Vznikne tak nějaký dějový rámec, který pak dopracuji. Já jen následuji svou múzu a jdu tam, kam mne zavede. Koncept písně není vždy vědomý. Vymyslím třeba hudební groove, pak mě napadne vhodný název skladby, a teprve na jeho základě napíšu text. Jindy je to tak, že vidím v hlavě nějaký příběh jako film, a pak je text vlastně scénářem k tomuto filmu. Obecně ale musím říct, že zatímco skládání hudby mi jde snadno, texty jsou mnohem náročnější.

(Celý rozhovor najdete zde: http://www.mestohudby.cz/publicistika/rozhovory/vince-agwada-hudba-dokaze-prekrocit-hranice)

Vince Agwada: české turné 2018

01) po 09. 04. 2018 – ŽATEC-divadlo
02) út 10. 04. 2018 – KOLÍN-divadlo
03) st 11. 04. 2018 – PRAHA-Reduta
04) čt 12. 04. 2018 – K. VARY-Paderewski
05) pá 13. 04. 2018 – LOUNY- Music bar Za zdí
06) so 14. 04. 2018 – TEPLICE-jazzclub
07) ne 15. 04. 2018 – ČERNOŠICE Club kino
08) po 16. 04. 2018 – BRNO-St. pekárna
09) út 17. 04. 2018 – PŘEROV- Dlažka
10) st 18. 04. 2018 – BOSKOVICE Zamecky Sklenik
11) čt 19. 04. 2018 – VYŠKOV Besedni dum
12) pá 20. 04. 2018 – OSTRAVA-Jih Komorni klub
13) so 21. 04. 2018 – BOHUMÍN- Kino sal
14) ne 22. 04. 2018 – VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ
15) po 23. 04. 2018 – ČESKÁ TŘEBOVÁ Mala scena