Ohlédnutí za Blues Alive ve Slyšte, lidé!

V pořadu zazní – až na skladbu Jamese Cottona, jehož loňské nahrávky z Šumperka nemáme k dispozici – živé záznamy z Blues Alive. Postupně se vám představí následující interperti:

Blues Alive 2008

James Cotton (USA)

Narozen v roce 1935. Svou vlastní kapelu Jimmy Cotton Blues Quartet založil jako 30letý v roce 1965, avšak v té době už působil několik let ve skupině slavného Muddyho Waterse. Poté hrál po boku tehdy začínající Janis Joplin a v roce 1967 zformoval slavný James Cotton Blues Band, který patřil k velkým hvězdám americké scény a který funguje dodnes. V Šumperku se na Cottonovi podepsalo stáří a především zdravotní problémy. Navíc ze stávkujícího pařížského letiště přiletěl nejen bez důležitých léků, ale i bez sady harmonik. Pořadatelé Blues Alive mu tedy v předvečer koncertu zajišťovali nejen nutnou lékařskou asistenci, ale také náhradní nástroje. Přes tento handicap byl Cottonův koncert velkým zážitkem. Málokdy se totiž podaří vidět na pódiu takovou legendu.

Blues Alive 2007

Frank Morey (USA)

Američan s chraplavým hlasem, rodák z Massachussetts, autor temných písní, podobných tvorbě šansoniéra Toma Waitse. Dramaturg Blues Alive Ondřej Bezr mezi jeho vzory vyjmenovává právě Waitse, dále Howlin’ Wolfa, Leonarda Cohena nebo Boba Dylana.

Joe Louis Walker (USA)

Vrcholem festivalu Blues Alive 2007 mělo být vystoupení Joe Louise Walkera, Afroameričana s bohatou minulostí – od drog přes obrácení na víru zpátky na bluesová pódia –  a s pestrým repertoárem od akustických balad po bluesrock. Mimochodem ona pestrost u Walkera vyvrcholila v roce 1993, kdy vydal album Blues Survivor, ovlivněné gospelem, jazzem, soulem, rockem nebo funky. V Šumperku Walker hrál a zpíval technicky dobře, jeho koncert skutečně neměl chybu, avšak tím, že vsadil především na show a na svižné a hutné písně, působil nakonec poněkud jednotvárně.

NO Blues (Nizozemsko)

To nejlepší v Šumperku v roce 2007 předvedla nizozemsko-palestinská skupina NO Blues. Jednalo se o zběsilou akustickou jízdu na pomezí country, arabské world music a blues, předvedenou s takovou lehkostí a přehledem, že se člověk musel štípat, jestli se mu to jen nezdá. Mimochodem to, že největší hvězdou přehlídky byl soubor, který se věnuje spíše world music než blues, svědčí o tom, že Blues Alive se v žádném případě neuzavírá do ghetta.

Cephas & Wiggins (USA)

Sympatické postarší pány – první hraje na akustickou kytaru, druhý na harmoniku – vystoupení na Moravě bavilo a vedle předání hudby samotné přítomné publikum rádi také poučili. Divákům vysvětlovali, jak se od sebe liší tzv. Piedmont blues, kterému se věnují, a známější styl Delta blues. Phil Wiggins říká: „Lidé automaticky uvažují o smutku a depresi, když myslí na blues. Ale blues je povznášející hudba, hudba, která vás omladí a nasytí vaši duši. Když jste na dně, blues vás znovu zvedne nahoru. Blues je potravou lidského ducha.“ Repertoár dua se skláldá jednak z bluesových standardů, jednak z autorských skladeb. Jejich alba jsou dostupná i u nás: Vycházejí na značce Alligator Records a v distribuci je u nás má pražská společnost Classic.

Gwyn Ashton (Austrálie)

Kytarista a zpěvák Gwyn Ashton se sice narodil ve Walesu, ale brzy poté se přestěhoval do Adelaide v Austrálii. Tam se začal jako 12letý – v 60. letech – věnovat hře na kytaru a „od šestnácti už hrával v každém ošumělém baru, na různých festivalech a motocyklistických srazech. V 80. letech se přestěhoval do Sydney, s vlastní kapelou dlouhá léta křižoval celý kontinent a o pódia klubů a festivalů se dělil s řadou bluesových i rockových hvězd, které podnikaly australská turné“. Tak to alespoň stojí v jeho medailónku na stránkách Blues Alive.

J. J. Band (Polsko)

K polské bluesové elitě patří kapela J. J. Band, kterou založil zpěvák a kytarista Jacek Jaguś. Druhou hlavní osobností skupiny je Bartek Leczycki, který hraje na foukací harmoniku. Jak tvrdí stránky Blues Alive, „skupina má za sebou koncertování na největších polských bluesových festivalech a je miláčkem čtenářů specializovaného časopisu Twój Blues, v jehož každoroční anketě zvítězila už šestkrát v různých kategoriích“.

Teenage Beat (Polsko)

Skupina se na festival probojovala skrze konkurs Blues Aperitiv. V jejím čele stojí hráč na harmoniku Lukasz Rumpel. Kapela se zaměřuje především na kalifornské west coast blues, okrajově i na chicagský sound.

Blues Alive 2006

Easy Street (Polsko)

Duo Easy Street také postoupilo z Blues Aperitivu. Dvojice v obsazení akustická kytara a foukací harmonika se věnuje především stylu country-blues a hraje hlavně standardy.

Noćna zmiana bluesa (Polsko)

Noćna zmiana bluesa v čele se Slawkem Wierzcholským funguje už od 80. let. Dramaturg Blues Alive Ondřej Bezr vzpomíná: „Kapelu jsem viděl poprvé někdy koncem osmdesátých let v pražské Malostranské besedě. Koupil jsem si jejich elpíčko, nadupané skvělými, tehdy výhradně akustickými verzemi klasických standardů, a to se na dlouhou dobu stalo jednou z mých nejoblíbenějších bluesových desek. O pár let později na jednom ze svých prvních výjezdů za bluesovou muzikou do Polska jsem s překvapením zjistil, jaká je na tamější scéně Slawek obrovská a respektovaná hvězda – pořadatelé se mu skoro klaněli všude, kam přišel.“ A Bezr dodává: „Slawek Wierzcholski je dnes jedním z těch, kteří polskému blues udávají směr a prodávají jej do zahraničí. Zároveň působí i jako festivalový dramaturg a příležitostný publicista v časopise Twój blues.“

Bob Margolin (USA)

Někdejší spoluhráč legendárního Muddyho Waterse, sympatický chlapík v černých brýlích předváděl se svou kapelou kvalitní bluesrock tak dokonale, že si člověk až rouhačsky říkal, že toto si přece můžu poslechnout doma z desky. Pódium bylo v tu chvíli navíc obleženo jásajícím a tančícím davem, a tak posluchač v zadní části sálu téměř nic neviděl.