Umbra: V islandských písních stále někdo umírá

Rozhovor s Alexandrou Kjeld a Arngerður Maríou Árnadóttir z islandské skupiny Umbra

Liší se islandské lidové písně o hudebního folkloru jiých Evropských zemí?

Islandské písně a texty se od folkloru jiných evropských zemí výrazně liší. Jejich přirozenou vlastností je určitá potemnělost. Na Islandu se běžně zpívalo o tom, jak je život náročný, jak špatné je počasí, v islandských písních pořád někdo nebo něco umírá. Když si vezmete písně z jiných skandinávských zemí, lidé si v nich zpívají, zamilovávají se a všichni jsou šťastní. Na Islandu tak šťastní nejsme. Lidé na našem ostrově měli opravdu těžký život a počasí většinou nebylo moc pěkné. Všichni byli chudí. Písně, které se na Islandu zpívaly, tedy pojednávaly o těchto životních podmínkách a právě o takovém životě.    

Jakým způsobem pracujete v kapele na aranžmá písí?

Aranžmá si nosíme v hlavách. Zpravidla si zapíšeme jen základní melodii a to je vše. Zbytek je v našich hlavách a každý náš koncert je jiný. Jednu píseň na dvou koncertech hrajeme pokaždé jinak. Důležitou roli má v naší hudbě improvizace, pracujeme velmi kreativním způsobem.    

Souvisí výsledná podobě písně i s jejím texem?

Určitě, text hudební složku ovlivňuje. Pozitivní pro nás je, že ke starým textům máme stále velmi blízko, protože jazyk se na Islandu od středověku zas tak moc nezměnil. Na druhou stranu především poetické texty jsou často záludné a velmi komplexní. Naštěstí ale jedna členka naší skupiny studovala na univerzitě islandský jazyk a literaturu a to, co děláme, také konzultujeme s dalšími experty. Když se snažíme zhudebnit nějaký starý text, vždy děláme co nejvíc pro to, abychom tomu textu dobře posloužily. Melodie, harmonie, „zvukový obal“, vše se přizpůsobuje textu.    

Jaký vůbec mají Islanďané vztah k folkloru?

Mnoho lidových písní se vytratilo z povědomí a Islanďané si museli vytvořit novou tradici. Poté, co na Islandu proběhla reformace, byly písně, které se přímo nevztahovaly k církevní praxi, zakázány. A řada z nich úplně zmizela. Proto spousta písní, které se dnes zpívají, pochází z posledních přibližně sta let. My jsme na albu shromáždily své oblíbené anglické koledy, dále něco ze severských zemí, a pak jsme vybírali něco z toho velmi mála starého materiálu, co se dochovalo na Islandu. Je to tedy taková směs.   

Je možné  ještě dnes objevit neznámé lidové písně?

Ano, stále se snažíme staré písně objevovat a vynášet na světlo. Na severu Islandu žil pastor Bjarni Þorsteinsson, který se zajímal o islandský folklor. Všímal si, jak se lidé v ostatních severských zemích starají o své kulturní dědictví a jak jsou na ně hrdí. Měl pocit, že na Islandu se nic podobného neděje, a tak zasvětil prakticky celou svou kariéru tomu, že objížděl zemi, hledal, nahrával a zapisoval písně a vydal sbírku, která pro nás dnes má obrovskou hodnotu. Působil na začátku 20. století a my jsme mu dnes velmi vděčné, protože díky němu máme k dispozici zapsané písně i nahrávky. V současné době se podobné práci věnují nezávislé organizace. Bádání tedy stále pokračuje.