Slyšte, lidé!: Když dva tvoří kapelu...

Pořad zahájíme dvěma písněmi bratislavského dua Longital z CD Teraz. Dvoučlennou sestavu zde na skupinu rozšiřují dva elektroničtí členové – laptop pojmenovaný Xi-di-nim a dotyková obrazovka Lemur Jazz Mutant. Z masa a kostí jsou však v Longitalu opravdu jen dva – baskytaristka a zpěvačka Shina a kytarista a hráč na další nástroje Daniel Salontay. K hudbě dua Longital se nejlépe hodí označení alternativa v nejširším slova smyslu – od akustických poloh až po inspiraci elektronickou taneční hudbou. Důležitou složkou však zůstává Shinin zpěv, a to navzdory tomu, že Shina zpěvačkou být nechtěla. V rozhovoru s Petrem Dorůžkou v časopisu UNI říká: „Zpívala jsem odmalička, chodila jsem do Lidové školy umění, do sboru, hrála jsem na klavír, ale pak jsem 10 let neměla s hudbou nic společného, a ani jsem nic neplánovala.“

Úplně jinak k hudbě přistupuje Orchester Ivana Tomoviča, navzdory názvu další dvojčlenný projekt ze Slovenska. Tvoří jej kytarista Ivan Tomovič a zpěvák a v tomto případě i recitátor Juraj Turtev. Oba pánové spolupracují v bluesové skupině Bluesweiser, avšak v tomto svém vedlejším projektu se věnují hudbě, která má k pevným strukturám blues velmi daleko – je totiž absolutně improvizovaná. Vystoupení probíhá tak, že Ivan Tomovič hraje na kytaru a zvuk prohání nejrůznějšími efekty, z nichž některé dokonce připomínají lidský hlas. Juraj Turtev sedí za mikrofonem, pěvecky improvizuje, používá i alikvotní rejstříky. To vše – včetně kytar – v reálném čase nahrává a znovu pouští, někdy znásobené. Pak se zvedne, přejde ke stolu, kde má hromádku vytištěné poezie, podle nálady začne vybírat, znovu se posadí a do hudby recituje. To vše tedy vzniká naprosto spontánně a pánové na začátku skladby vůbec netuší, kterým směrem se to vše bude vyvíjet a jak dlouhá skladba bude.

Republic Of Two jsou autorské duo, které tvoří Jiří Burian, syn písničkáře Jana Buriana, a Mikoláš Růžička. Oba se podíleli na některých projektech Buriana staršího, Jiří navíc řadu let působil ve skupině Southpaw, která se nedávno rozhodla ukončit činnost, a nahrál také sólové CD So Low. Na debutovém albu Republic of Two Raising The Flag dále hrají na basu Štěpán Růžička a na violoncello Terezie Kovalová. V tomto případě tedy nejde o duo v pravém slova smyslu.

Další skutečné duo, které si v pořadu představíme, se jmenuje Kuzmich Orchestra a tvoří je Dorota Barová a Josef Ostřanský. V obou případech jde o výrazné osobnosti české alternativní scény – Ostřanský působil ve skupinách jako Domácí lékař, Dunaj nebo Boo, Barová hraje s Tara Fuki, Vertigo Quintetem, improvizačním uskupením Tellemarkk nebo se skupinou Baterky. Oba se znají velmi dlouho, protože Ostřanský dělal duu Tara Fuki v době jejich vzniku v roce 2000 manažera. O dva roky později však odcestoval na delší dobu do Čečenska a až po návratu v roce 2006 začal řešit, s kým – vedle obnovené skupiny Boo – by mohla hrát své písničky. V rozhovoru s Ondřejem Bezrem pro časopis UNI říká: „Jen jsem měl představu ženského zpěvu a že to musí být někdo, kdo přinese do mé hudby čerstvý, svěží vítr. Tou dobou jsem už žil v Praze a když jsem v létě 2009 zjistil, že Dorka také přistála v této metropoli, stačil jeden telefonát a Kuzmich Orchestra začal dostávat první obrysy.“ Loni dvojice natočila své první album Ptačí sny.

Ihned po písních Kuzmich Orchestra v pořadu zazní také ukázka z tvorby violoncellového dua Tara Fuki, jehož členkou je opět Dorota Barová, tentokrát spolu s Andreou Konstankiewicz-Nazir. I v tomto případě člověk až žasne, kolik muziky se dá udělat se dvěma hlasy a dvěma violoncelly – samozřejmě i díky moderní nahrávací technice. Violoncella v jednotlivých písních hrají různé role – suplují kytaru, načrtávají basovou linku, nahradí rozsáhlejší smyčcový soubor. Nové album Sens jako celek je velmi klidné a tiché a přesto si při soustředěném poslechu bez problému představíte, že vás do uší burácí orchestr.

Fenoménem mezi dvojicemi, které hravě nahradí celou kapelu, jsou DVA. Honza a Bára Kratochvílovi zazářili už v roce 2008, kdy vydali album Fonók s „folklórem neexistujících národů“. Na svém novém CD Hu hrají pro změnu „pop z neexistujících rozhlasových stanic“. Vedle toho Dva skládají také hudbu k divadelním představením, filmům nebo k počítačovým hrám. Své písně skládají doma a natáčejí je také podomácku, avšak finální zvukové zpracování svěřují odborníkům. V jejich skladbách slyšíme klarinet, banjo a další akustické nástroje a současně elektronické zvuky – a zpěv ve vymyšlených jazycích.

Úplně na závěr vám jako bonus pustíme jeden projekt ze světa. Duo CoCoRosie tvoří sestry Bianca a Sierra Casady ze Spojených států. V dětství si prý příliš nerozuměly a cestu k sobě našly až v dospělosti. V písních svého dua, které založily v Paříži, reagují na přetechnizovanost dnešního světa a čerpají z poetiky velkoměsta. Jejich nejnovější album Grey Oceans se neposlouchá snadno. Více než o sbírku samostatných písní se jedná o koncepční pásmo, jehož jednotlivé části se vplétají do sebe a navazují jedna na druhou. Duo, které se po třech vydaných albech dostalo na vrchol v oblasti alternativní scény, víc než dříve čerpá z elektronické hudby, ale stále zůstává věrné i melancholickému zvuku akustických nástrojů. Obě mladé dámy se v jednotlivých písních stylizují do různých rolí – a tak i z poslechu máte jednou pocit, že slyšíte malé děvčátko a podruhé ženu zralého hlasu.