Pořad Slyšte, lidé!: Česká rocková hudba v době žánrových fúzí

Jako první kapelu si v pořadu představíme brněnskou formaci Animé. Na stránkách nezávislého vydavatelství X Production se o ní dočtete: „Animé patří mezi hrstku českých rockových kapel, které se záměrně vyhýbají zažitým konvencím a místo nich raději hledají nové směry. Tento přístup byl patrný již na debutu Sky Above The Wires, který si vysloužil nominaci na Anděla 2003 v kategorii Hard & Heavy. První deska pracovala s motivem naděje jakožto hlavní sílou k překonávání překážek, přibližují členové kapely myšlenku alba, jež recenzenti vychválili až do nebes.“

V Brně působí také Budoár staré dámy v čele se zpěvačkou a autorkou Martou Svobodovou. Tato skupina kombinuje energickou hudbu typu Už jsme doma nebo Nirvany s alternativními postupy hodnými například Ivy Bittové. Ještě donedávna se jednalo o kapelu z větší části dívčí. V současné sestavě však Martu obklopují čtyři pánové – bubnuje Štěpán Svoboda, na dechový midi-kontroler hraje Tomáš Doležal, na baskytaru Tomáš Ergens a na kytaru Marek Laudát.

Z Brna zamíříme jen kousek na západ, na Vysočinu, do Třebíče. Skupinu FruFru s Budoárem staré dámy nespojuje pouze vydavatelská společnost Indies Scope, ale také spřízněnost s brněnskou alternativní scénou. V čele kapely stojí zpěvák Václav Bartoš, který v druhé polovině 90. let působil po boku bubeníka Pavla Fajta ve skupině Pluto. Nejnovější album FruFru se jmenuje Až přiletí tučňák a vzniklo na začátku letošního roku 2009. Hudebně jde o alternativní rock, texty pocházejí jednak z dílny Kryštofa Ewančeho, jednak jde o anonymní texty ze 16. století. Kapele s nahrávkou vypomohly dvě výrazné zpěvačky – Dorota Barová z dua Tara Fuki a Gabriela Vermelho ze skupiny Maraca.

Z Vysočiny zamíříme do Slezska. Krnovská skupina Bratři Orffové momentálně spí, ale už na příští rok slibuje novinku. V současné době je však aktivní její rockovější alter ego, nazvané Poslední výstřel. Na otázku, čím se tyto dvě kapely liší a co mají naopak společné, odpovídá jejich kapelník Ivan Gajdoš: „Základní shoda je v tom, že já a baskytarista hrajeme v obou kapelách. Ostatní členové jsou různí. Při nahrávání desky jsme se ale sešli taky společně s Matoušem Godíkem a Lukášem Novotným, kteří do nahrávání vstoupili jako producentský tandem, stejně to bylo také u Bratří Orffů. Pokud jde o charakter hudby, těžko se to porovnává. Ale Bratři Orffové hrají klidnější hudbu spíše k zamyšlení, zatímco Poslední výstřel je veselý, radostný. Jde o dvě zcela odlišné kapely, i když já jsem v obou většinovým autorem.“

Ze Slezska se vydáme do východních Čech, protože skupina –123 minut kdysi vznikla v Pardubicích. Že právě „Minuty“ jsou jednou z našich vůbec nejlepších rockových kapel, snad nemusíme zdůrazňovat. Základ skupiny od jejího vzniku tvoří kytarista a zpěvák Zdeněk Bína a baskytarista Fredrik Janáček. Bubeníci se střídají, nové album Dream s Minutami natáčel mistr svého oboru Miloš Dvořáček.

Z východních Čech se přemístíme do Čech severovýchodních. V Jičíně vznikla v roce 1998 na troskách kapely Sleight Of Mind nová formace s názvem První hoře. Loni natočila své už třetí album s názvem Lamento. Jak píše na svém webu vydavatel – firma Black Point – „hudba kapely se na tomto albu posouvá do roviny složitějšího a zároveň tvrdšího kytarového rocku, divoké pasáže se střídají s komorním zvukem klavíru a akordeonu, objevují se změny tempa a jednotlivé skladby mají svébytnou gradaci. Právě hra s kontrasty tvrdé hudby a lyrických pasáží podpořených poetickými texty je základem současného hudebního výrazu Prvního hoře“. Publicista Josef Rauvolf v časopisu Instinkt líčí hudbu Prvního hoře takto: „V momentě, kdy se necháme strhnout smrští kytar a bicích a expresivního zpěvu, přijde sprcha v podobě akustické pasáže či akordeonu jako ze zakouřené hospody. První hoře s kontrasty umí pracovat, stejně jako s citacemi, když například v písni Naruby parafrázuje Chačaturjanův Šavlový tanec nebo ve Stereofonii 3, kdy slyšíme jakési divné techno.“

V Mostě vznikla už v roce 1985 skupina Laura a její tygři v čele s Karlem Šůchou. Toho k názvu skupiny inspirovala novela Williama Saroyana Tracyho tygr. Laura si už v 80. letech vybudovala nejen na první poslech rozeznatelný hudební styl, ale také image – bílé košile, černé brýle, kravaty i kalhoty. Skupinou prošla řada zpěvaček – například Ilona Csáková nebo Lenka Nová – a také muzikantů. Dan Nekonečný, Miloš Vacík, Ivan Myslikovajn nebo zakldatel mostecké alternativní formace Zdarr Zdeněk Souček, to jsou jen někteří z mnoha. I když se v minulosti zdálo, že kapela je dávno za zenitem, letos Laura a její tygři přichází s jednou ze svých nejlepších desek vůbec. CD Nejsou malý věci obsahuje 12 nových písní s velmi aktuálními texty. Kapela v nich řeší politiku, problémy současných médií i další společenská témata. Album si skupina vydala vlastním nákladem a šíří je mimo jiné přes své internetové stránky www.lauranet.cz.

Skupina By No Means hraje poprock, původně si říkala Nijak a její současný název je překladem toho původního do angličtiny. By No Means vystřídali několik zpěváků, přičemž nově koncertují se zpěvačkou Jitkou Benešovou.