PJ Harvey zazpívá v Praze o válce, bídě a bezpráví

Sociální nespravedlnost pod rouškou zdánlivě nablýskaného Washingtonu D.C., temné stránky válkou zkoušeného Afghánistánu, bída a bezpráví v Kosovu, to všechno PJ Harvey viděla, zažila a přetvořila do nových skladeb, které jsou podle některých kritiků mnohem silnější silnější než materiál na předposledním albu Let England Shake (2011).

PJ Harvey během své kariéry častokrát měnila hudební směřování, potažmo koncepci jednotlivých desek. Na aktuálním albu se představuje jako investigativní písničkářka mimo mainstream, která se vydává do míst, jimiž je zaujata a fascinována. Na cesty se PJ Harvey vydala v letech 2011–14 v doprovodu fotografa a filmaře Seamuse Murphyho.

Název alba The Hope Six Demolition Project je odvozen právě od projektu HOPE VI v americkém hlavním městě. Ve čtvrtích s vysokou kriminalitou bylo rozhodnuto o demolici nevýnosných obecních budov a jejich nahrazení reprezentativnější výstavbou – bydlení, jež si ovšem řada obyvatel nemohla dovolit, a proto si projekt u odpůrců vysloužil obvinění ze sociální čistky. Po zveřejnění singlu The Community of Hope se ostatně nesouhlasně ozvala řada místních politiků.

Další příběhy pocházejí z míst, jako je Afghánistán nebo Kosovo (The Wheel). Ačkoliv právě tato místa jsou plna konfliktů, mizérie, bezpráví a bídy, PJ Harvey nehořekuje, ale upozorňuje, ukazuje. Nenabízí sice přímo řešení daných situací, ale nabízí možnost zamyšlení, nutí nás klást si otázky. Její příběhy jsou přitom v dokonalé symbióze s hudbou, která textům dodává atmosféru, tolik potřebnou pro to, aby se posluchač co nejvíce přenesl do místa dění.

Během měsíce nahrávání mohli fanoušci navštívit londýnský Somerset House a PJ Harvey s kapelou sledovat při práci jednosměrným sklem. Hudebnice sice žádné diváky na své straně skla neviděla, určitě je ale tušila, a i proto skladby vyznívají tak energicky jako při živém provedení.